Dnes a zítra budeme v komunálních volbách rozhodovat o tom, kdo bude další čtyři roky spravovat naše obce. V téměř třetině z nich však mají voliči omezený výběr: jediná volební strana kandiduje v 1 842 z celkových 6 254 měst a obcí.
V polovině těchto obcí je navíc kandidátů stejně nebo méně než míst v zastupitelstvu, takže o jeho složení je prakticky rozhodnuto ještě před otevřením volebních místností.
Malé obce mají omezené odborné kapacity, slabší vyjednávací pozici vůči dodavatelům a obtížněji připravují složité investiční projekty.
Vedle nižší ochoty lidí se politicky angažovat hraje roli také mimořádná roztříštěnost místní samosprávy. Česko má nejvíce obcí na obyvatele v Evropské unii, přičemž přibližně tři čtvrtiny z nich mají méně než tisíc obyvatel. Ve více než pětině obcí žije dokonce méně než 200 obyvatel.
Tak velký počet obcí přitom neznamená jen vyšší režii spojenou s vlastním politickým vedením, provozem úřadu nebo správou majetku. Malé obce mají omezené odborné kapacity, slabší vyjednávací pozici vůči dodavatelům a obtížněji připravují složité investiční projekty.
Českým obcím přitom nechybějí finanční zdroje. Naopak, v posledních patnácti letech kumulují – bez ohledu na hospodářský cyklus či vývoj inflace – významné rozpočtové přebytky. V polovině letošního roku držely obce na svých účtech rekordních 475,2 miliardy korun, meziročně o přibližně 28 miliard více. Nejvyšší zůstatky hlásí velká města v čele s Prahou, která sama drží na účtech více než 205 mld. Kč, tedy zhruba 43 % prostředků všech obcí.
Rozumná finanční rezerva samozřejmě není chybou. Pokud se však přebytky hromadí dlouhodobě a rostou i v době vysoké inflace, kdy peníze rychle ztrácejí kupní sílu, ukazuje to na nevyužitý prostor pro investice a celkový rozvoj obcí.
Efektivnější by bylo více odměňovat obce, které podporují ekonomickou aktivitu na svém území, umožňují bytovou výstavbu nebo poskytují služby širšímu okolí.
Co se s tím dá dělat? Přestože jde o politicky citlivé téma, rozumnou volbou by bylo snížení počtu obcí. To by přineslo žádoucí úspory – dřívější propočet NERVu odhadoval možnou úsporu při slučování nejmenších obcí až na deset miliard korun ročně. Nejde však jen o úspory z rozsahu. Ještě silnější motivací by mělo být efektivnější fungování samospráv, tedy profesionálnější správa, vyšší schopnost investovat a v konečném důsledku i kvalitnější veřejné služby.
Spolu s územní reformou by měla přijít také změna rozpočtového určení daní. Současný systém rozděluje peníze především podle počtu obyvatel a velikosti obce. Efektivnější by bylo více odměňovat obce, které podporují ekonomickou aktivitu na svém území, umožňují bytovou výstavbu nebo poskytují služby širšímu okolí. Obce by tak získaly silnější motivaci podporovat svůj skutečný rozvoj.
Autorem textu je Dominik Rusinko, hlavní ekonom Patria Finance
