V případě měnové politiky ve Spojených státech zažíváme menší déjà vu. Loni finanční trhy očekávaly rychlé uvolňování měnové politiky, které však bylo nakonec výrazně pomalejší. Letos se situace opakuje, i když v jiném kontextu. Vše odstartovala reciproční cla uvalená prezidentem Donaldem Trumpem. Investoři se začali obávat výrazného zpomalení nebo dokonce recese americké ekonomiky, a proto předpokládali, že Federální rezervní systém (Fed) by mohl brzy reagovat snížením úrokových sazeb, aby podpořil hospodářství.
Na druhé straně však cla představují významné proinflační riziko. Fed se tak ocitl v pasti svého duálního mandátu, který zahrnuje udržení inflace kolem 2 % a maximální zaměstnanost. Jeho rozhodování je proto závislé na příchozích datech. Ta zatím vykazují relativně optimistický obraz: celková i jádrová inflace (CPI i PCE) se pohybuje mezi 2–3 %, a dopady cel na inflaci se jeví jako omezené. K tomu přispělo pozastavení recipročních cel a dílčí dohody, například s Velkou Británií a především s Čínou.
Pracovní trh vykazuje známky ochlazení, neboť vzniká méně nových pracovních míst, ale míra nezaměstnanosti zůstává na historicky nízké úrovni. Rizika vyšší inflace i nezaměstnanosti podle Fedu vzrostla, přesto se zdá, že Fed je aktuálně v relativně dobré pozici a nemusí spěchat s rozhodnutími. Měnový výbor bude chtít vidět konkrétní data o dopadu Trumpových cel na reálnou ekonomiku, a do té doby pravděpodobně nezmění svůj kurz.
V brzké době neočekáváme obnovení cyklu uvolňování měnové politiky. První snížení sazeb předpokládáme až v prosinci. Trhy aktuálně věří ve dvě snížení sazeb – v září a prosinci. Výraznější uvolnění měnové politiky by mělo přijít až v příštím roce, kdy by na jeho konci mohlo cílové pásmo úrokových sazeb dosáhnout 3,00–3,25 %.
Text je převzatý z aktuální makroekonomické prognózy týmu ekonomického výzkumu Raiffeisenbank
