Pravidla rozpočtové odpovědnosti nevydržela ani první významnější krizi od svého přijetí v roce 2017 a byla ihned rozvolněna. Obě novely zákona č. 23/2017 Sb., o pravidlech rozpočtové odpovědnosti, (dále jen „Zákon“), uvolnily přípustné strukturální deficity a významně posunuly časový horizont, v němž by se měly veřejné finance vrátit na , udržitelnou úroveň. Způsob a podoba novelizace tohoto Zákona
ukazuje na nepochopení logiky fiskálních pravidel, pro něž je zásadní jejich stabilita a transparentnost, varuje ve svém prohlášení Národní rozpočtová rada.
Důsledkem podle ní je, že tato pravidla jsou přizpůsobována fiskální politice a nikoliv obráceně. Zároveň to do budoucna omezuje funkčnost fiskálních pravidel v zajištění jejich hlavního cíle, kterým jsou dlouhodobě udržitelné veřejné finance.
Rada předložila svou Zpráva o plnění pravidel rozpočtové odpovědnosti, v níž hodnotí dodržování fiskálních pravidel za rok 2020. Veřejné finance se v tomto roce kvůli pandemii onemocnění COVID-19 dostaly do významné nerovnováhy, jejíž příčinou byl jednak ekonomický pokles a také řada příjmových a výdajových opatření, která měla negativní dopady krize tlumit. To vše ovlivnilo hodnoty ukazatelů, které
jsou sledovány v rámci fiskálních pravidel. Nerovnováha veřejných financí však přetrvala i v roce 2021 adokonce se dále prohloubila. Podstatně k tomu přispěla řada změn v nastavení daňových a výdajových politik, shrnuje rada.
Národní rozpočtová rada ve své Zprávě dále konstatuje, že v roce 2020:
- při schvalování výše výdajů státního rozpočtu a státních fondů na rok 2020 byl dodržen postup
stanovování celkových výdajů sektoru veřejných institucí a odvození výdajového rámce státního
rozpočtu a státních fondů. V důsledku pandemie COVID-19 však skutečné výdaje státního
rozpočtu a státních fondů významně překročily schválený rámec a také strukturální deficit byl
vyšší než limit použitý při odvozování. Překročení výdajového rámce se ovšem neprojeví na
hodnotě nápravné složky, která může ovlivnit výdajový rámec v dalších letech, neboť aktuální
znění zákona její aplikaci v letech 2021 a 2022 zrušilo (viz § 11, 11a, 11b Zákona); - hospodaření územních samosprávných celků (a jejich podřízených organizací) nepřináší
významná rizika pro celkové výsledky hospodaření sektoru veřejných institucí. Naopak již delší
dobu přispívá k jejich stabilizaci, a to platilo i pro rok 2020 navzdory pandemii COVID-19. Také
úroveň zadlužení územních samosprávných celků je velmi nízká a jako celek nepředstavuje
významný rizikový faktor růstu zadlužení sektoru veřejných institucí; - k 31. 12. 2020 překračovalo dluhové kritérium definované v § 17 odst. 1 Zákona celkem 575 obcí
a žádný kraj. V roce 2020 nesplnilo svou povinnost snížit dluh o Zákonem definovanou minimální
úroveň celkem šest obcí. Všechny však ve stanovené lhůtě provedly nápravná opatření, takže
nebylo nutné přikročit k pozastavení převodu podílu na výnosu daní; - projekce NRR ukazuje, že obecní rozpočty vykazovaly přebytek v roce 2020 i bez Příspěvku
poskytnutého státem na základě novely zákona č. 159/2020 Sb. Tento Příspěvek však zajistil
zvýšení přebytku obcí na úroveň 19 mld. Kč a především zmírnil očekávané zvyšování dluhu
územních samosprávných celků.
Národní rozpočtová rada dále konstatuje, že veřejné rozpočty byly v roce 2020 pod silným vlivem ekonomických dopadů pandemie COVID-19, což přispělo k odchýlení skutečně vynaložených výdajů od schváleného rámce, jakož i překročení hodnoty strukturálního salda. Rozvolňování fiskálních pravidel dvojitou novelizací Zákona zároveň výrazně zvýšilo riziko kolize s dluhovým pravidlem v poměrně
blízkém časovém horizontu. Proto se jeví jako více než nutné, aby tempo fiskální konsolidace bylo v dalších letech vyšší než uvažovaných 0,5 % HDP ročně.
