Česká národní banka nenechala v uplynulém týdnu nikoho na pochybách, že nás čeká výrazně vyšší inflace a slabší růst. Přitom minimálně v nejbližších měsících centrální banka nebude chtít ponechat nic náhodě a bude inflaci pravděpodobně krotit dalším nárůstem úrokových sazeb. Jak moc, to bude záležet vedle síly inflačních tlaků i na míře zpomalení ekonomiky. Proto začnou čím dál větší roli hrát (vedle sledování válečné fronty) i konkrétní čísla přicházející z české ekonomiky.
V tomto týdnu jsou na programu únorová čísla z maloobchodu a únorový průmysl a stavebnictví. Průmysl i stavebnictví pravděpodobně ještě zaznamenají solidní výsledky, protože i v únoru ještě oba sektory zaregistrovaly vylepšení nálad v důsledku teplé zimy i relativního uvolnění napětí v odběratelsko-dodavatelských řetězcích.
To se však po invazi (což pravděpodobně uvidíme až v březnových číslech) změní. A hůře na tom mohou být čeští spotřebitelé – inflace výrazně vzrostla již před invazí a držela spotřebitelskou náladu relativně nízko už během ledna a února. Současně s tím se zhoršovala nálada mezi obchodníky.
Je proto možné, že spotřeba domácností začne působit jako citelné “závaží na noze” již před invazí. Největší zásah do peněženek však české domácnosti pocítí až po invazi, kdy budou čelit mezi březnem a červnem dalšímu kombinovanému zvyšování cen energií, potravin a dopravy. A to ve chvíli, kdy to již značná část z nich pravděpodobně bude řešit osekáním výdajů.
Rodinné účty ČSÚ naznačují, že minimálně dva miliony lidí v Česku mohou žít v domácnostech s velmi nízkými příjmy, které mohou mít značný problém adaptovat se na výrazně dvoucifernou inflaci zasahující základní kategorie spotřebitelského koše jako potraviny a energie.
Autorem textu je Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
