Česká ekonomika se dlouhodobě potýká s paradoxní situací, která je důsledkem nízké nezaměstnanosti. V posledních dekádě se nezaměstnanost drží pod úrovní, která je v odborné literatuře považována za „přirozenou“, což vede k vyčerpání a strnulosti trhu práce. Nízká nezaměstnanost, která je běžně vnímána jako výhoda a v počátcích ekonomické transformace považována i za klíčový úkol hospodářské politiky státu, se postupně stává břemenem pro restrukturalizaci a potřebný ekonomický restart Česka.
Omezená flexibilita na trhu práce ztěžuje adaptaci na nové ekonomické výzvy a brání v optimálním využívání lidských zdrojů. Značné rozdíly v míře nezaměstnanosti napříč Evropou odhalují omezenou mobilitu pracovní síly. Tato situace poukazuje na výzvy spojené s integrací evropského trhu práce, kde přes všeobecné snahy o zvýšení mobility pracovních sil zůstávají pracovníci často vázáni na zemi původu. Značnou roli hrají samozřejmě jazykové bariéry a kulturní rozdíly.
Český trh práce také čelí demografickým výzvám, jako jsou nepříznivé populační trendy (populační ročníky nastupující nyní na trh práce čítají cca 100 tis/ročně, zatímco za časů „Husákových dětí“ to bylo 180-190 tis.) a vysoký počet předčasných odchodů do důchodu (v roce 2023 rekordních 99 843), což dále zhoršuje situaci s neobsazenými pracovními pozicemi, jejichž počet i nyní při stagnující výkonnosti
hospodářství dosahuje více než 270 tisíc.
Navzdory těmto výzvám byl trh schopen absorbovat značný počet uprchlíků z Ukrajiny, z nichž 120 tisíc je ekonomicky aktivních, což naznačuje, že řízená migrace může pomoci mírnit některé problémy českého trhu práce.
Komentář vychází z aktuální analytické publikace Raiffeisenbank: Česko, 20 let v EU. Bohatší, ale ne nutně odolnější
