Jejich oblečení znají především sportovci, zvláště pak ti, kteří se věnují golfu nebo lukostřelbě. Setkat se s ním ale pochopitelně může téměř kdokoliv. Jednak proto, že jej lze použít i na obyčejné běhání nebo ještě běžnější turistiku, či prostě proto, že počty kusů funkčních triček, bund, kalhot a ostatních druhů oděvů, které v Tony Trevis ročně vyrobí, dosahují řádů tisíců, a tudíž lidí, na nichž je k vidění rychle přibývá.
Severočeská značka působí na zdejším trhu už dvanáct let. Za tu dobu se celé odvětví razantně proměnilo. Kdysi oblíbená bavlna ustoupila polyesteru a jedním z hlavních trendů používaných při výrobě moderního sportovního oblečení se stala metoda takzvané sublimace. Co konkrétně to znamená a jak je možné, že se firmě daří plnit téměř jakýkoliv požadavek jejích zákazníků, prozradil redakci Aexportu šéf tuzemské značky Antonín Moc.
Firem specializujících se na výrobu sportovního oblečení je v Česku celá řada. V čem se Tony Trevis liší a v čem vyniká?
Tony Trevis dělá především oblečení na golf, které je specifické v tom, že jednotlivé střihy jsou dělány jinak, než je běžné. A to kvůli švihu, který je v golfu naprosto zásadní. Funkčnost prádla jako takového je ve srovnání s ostatními firmami podobná, rozdíl je právě v oněch střizích. Jinými slovy, je naprosto nezbytné, aby látka nezpůsobovala jakýkoliv odpor, kvůli němuž by se hráč nemohl pořádně napřáhnout.
Naše firma je schopna vyrobit oblečení přesně dle představ našich zákazníků. Ať už jde o barvu, délku rukávu, materiál – zkrátka téměř všechno, nač si klient vzpomene. Jsme daleko flexibilnější než ostatní hráči na trhu, velké zahraniční firmy, jelikož oblečení šijeme v České republice, a jsme tak zákazníkovi o poznání blíže.
Oblékáme golfovou reprezentaci
Svá trika, mikiny, bundy a další produkty vyrábíte pomocí technologie sublimace. Co to je? Jedná se o běžný výrobní postup, nebo je to speciálně zvolená metoda?
Dnes se už jedná o celkem běžně používanou metodu. Lze se s ní setkat například v cyklistice, respektive u cyklistických dresů, u hokejových dresů a tak podobně. Metoda spočívá v tom, že se v tiskárnách nejprve na speciální papír natiskne pomocí inkoustů výsledný motiv, a poté se za přítomnosti tepla a tlaku v lisech barva díky chemické reakci vpije do polyesterových vláken. Důležité je, aby v látce bylo větší množství polyesteru než bavlny. Ideální by samozřejmě bylo, kdyby to byl stoprocentní polyester. Jenže tak tomu nebývá úplně vždy. Minimálně to ale musí být v poměru 60:40. Protože v opačném případě by to nebylo dost dobře možné.
Se kterými slavnými sportovci spolupracujete? Kdo obléká oblečení značky Tony Trevis?
V první řadě oblékáme celou českou golfovou reprezentaci. Stejně tak oblékáme i reprezentaci lukostřeleckou. Pokud bych měl jmenovat nějakého jednotlivce, tak musím zmínit Honzu Cafourka, který patří mezi absolutní špičku českých profesionálních hráčů.
Zmínil jste, že oblékáte i lukostřeleckou reprezentaci. Jaký je tedy rozdíl mezi oblečením na golf a na lukostřelbu? Zní to jako dvě naprosto rozdílné kategorie?
Je to přitom dost podobné. Rozdíl je v tom, že lukostřelci mají přesně dané délky trik, bund, sukní a tak dále. Na zádech mají na rozdíl od golfistů jména… Materiál je jinak dost podobný. Jde o to, aby oblečení neprofouklo, nepromoklo, a aby se v něm cítili pohodlně.
Co považujete za svůj dosavadní největší firemní úspěch?
Asi to, že jsme se dostali právě k těmto reprezentacím. Konkurence je totiž obrovská. U nás v Česku převládá trend mít všechno značkové. Respektive převládal, protože kluby, případně firmy už teď začínají chápat, že i u nás může vzniknout špičkové oblečení, i když jméno daného výrobce není ve světě možná až tolik „profláklé“. Pochopily, že jim dokážeme dodat kvalitní oblečení a splnit téměř jakékoliv jejich přání, což by u velkých světových firem nebylo dost dobře možné.
Jak se za těch 12 let, co jste na trhu, změnil oděvní průmysl se sportovním oblečením? Co by dnes v porovnání s rokem 2009 už nepřipadalo v úvahu?
Na začátku byly hodně v módě jednobarevné věci s jednoduchými střihy. Během oněch 12 let barev významně přibylo. Stejně tak se začalo objevovat i čím dál více motivů a potisků. Vše je zkrátka daleko pestřejší. Také materiály se znatelně ztenčily. Naprosto se upustilo od bavlny. Je to sice skvělá látka, avšak na běžné nošení, nikoliv do sportu. Jelikož když se zpotíte a zůstanete poté ještě chvíli na sluníčku, tak vám ten pot po čase v podstatě veškerou barvu z dané látky „vyžere“. Neexistuje druh bavlny, která by takové zacházení vydržela.
Nyní se proto hodně používají technické materiály – materiály s membránami proti dešti – a hodně se využívá právě zmíněné metody sublimace.
Platí podle vás i nadále, že je golf výsadou spíše bohatších lidí? Nebo je takové označení už dávno passé?
Myslím si, že tak tomu už určitě není. Roční členství v golfovém klubu vyjde zhruba na 17 tisíc korun. Golf se dá hrát obvykle od začátku dubna do listopadu. Díky členství můžete chodit třeba každý den. Takže když si to rozpočítáte, a patříte mezi hráče, kteří docházejí často, tak to ve výsledku může být vlastně relativně levné. Samozřejmě, můžete si koupit nějaké lepší vybavení, které vás vyjde dráž, ale pokud s golfem začínáte, nebo nemáte nějak extra vysoké ambice, dá se to pořídit i celkem levně. Koneckonců i já mám spoustu kamarádů, kteří pracují jako dělníci a golf hrají, takže asi tak.
Akcenta? Hlavně spotové obchody
Jak podnikání vaší firmy ovlivnila přetrvávající pandemie? Nejedna tuzemská oděvní společnost se kvůli ní dostala do existenčních potíží. Jak to proběhlo, respektive probíhá u vás?
Abych upřímný, tak my zatím nevíme. Že jsou zavřené kamenné obchody, samozřejmě dobré není. Ale tím, že golfová sezóna startuje až v dubnu, začínáme hrát o čas právě až od této chvíle. Čím déle zůstanou obchody zavřené, tím horší to pro nás bude, ale to se dá říct asi o kterékoliv oděvní firmě. Naše výroba jela celou zimu, abychom stihli připravit zboží na tuto sezónu.
Vloni se golf dal hrát od května až de facto do konce října. Navíc tím, že lidé tolik necestovali, tak se začali poohlížet po alternativách, a golf patřil mezi ty, ke kterým se uchylovali nejčastěji. Takže loňská čísla byla vlastně lepší než obvykle. Ale co se letošku týče, tak to v tuto chvíli ještě nevíme. Záleží, kdy přijde rozvolnění.
Jak vidíte nejbližší roky? Čekáte, že se ponesou ve znamení stabilizace vašeho byznysu, nebo se chystáte například expandovat na nějaké další trhy?
Určitě se rozvíjet chceme. Chtěli bychom se dostat do Německa a Rakouska. V Německu máme obchodního zástupce původem z Česka, který by tam značku Tony Trevis chtěl rozjet. Ale jestli se nám to povede, to teprve uvidíme. Opět to záleží i na tom, kdy se začne v Evropě rozvolňovat…
Dodavatelé vašich materiálů pocházejí ze zahraničí, zejména ze Španělska, Itálie a Švýcarska. Vývoj na měnových trzích tedy musíte sledovat pravidelně a stejně tak musíte pravidelně směňovat i koruny do eur, a naopak. Devizové služby přitom v Česku nabízí v podstatě každá komerční banka či finanční instituce. Proč jste se tedy v tomto ohledu rozhodli spolupracovat právě s Akcentou?
S lidmi z Akcenty jsme se potkali shodou okolností na jednom golfovém turnaji pořádaným naším společným obchodním partnerem. Ukázali nám, co všechno jsou schopni pro své klienty udělat. A když jsem si to já posléze propočítal a zjistil jsem, jak moc rozdílný kurz mi mohou v Akcentě ve srovnání s běžnou bankou nabídnout, tak jsem dospěl k závěru, že je to báječné, protože to jen v případě naší firmy znamená úsporu v řádu desítek tisíc ročně. Obchody, které s Akcentou děláme, rozhodně nepatří k těm největším, takže si dokážu představit, že jiné firmy musí ušetřit třeba i stovky tisíc.
Který z jí nabízených produktů využíváte nejčastěji?
Co se naší firmy týče, tak realizujeme výhradně spotové obchody. Měnové zajištění jsme prozatím řešit nepotřebovali.
Co na jejich službách nejvíce oceňujete, případně co byste změnili?
Neměl jsem samozřejmě možnost vyzkoušet všechny finanční instituce, ale za mě osobně je až neuvěřitelné, jak rychle jsou v Akcentě schopni daný obchod zrealizovat a že u toho dokážou být ještě tak milí a vstřícní. To je za mě ohromné plus. A co bychom změnili? To musím říct, že mě vlastně ani nic nenapadá.
