Česká koruna uplynulý týden zahájila i zakončila shodně poblíž hodnoty EUR/CZK 25,43. V souhrnu tak nevykázala žádnou větší reakci, a to navzdory tomu, že se zajímavých zpráv objevilo hned několik. V úterý trh zaskočila data o tuzemské červencové inflaci, která namísto očekávaných 2,9 % dosáhla meziročně až na 3,4 %.
Překvapen nebyl jen trh, ale i Česká národní banka, která počítala s 3,0 %. Tento výsledek tak bude vodou na mlýn té části bankéřů, která zvažovala rychlejší růst tuzemských sazeb, což trh okamžitě zohlednil ve svých předpokladech, popisuje analytik Raiffeisenbank Vít Hradil a pokračuje:
Na horizontu tří měsíců narostla trhem vyhlížená česká dvoutýdenní repo sazba o 15 bazických bodů a momentálně činí 1,40 % což odpovídá třem dalším zvýšením o 25bb. Že si boj s českou inflací nějakou akci od centrální banky skutečně vyžádá pak napověděl i dnešní údaj o růstu cen tuzemských výrobců v průmyslovém sektoru. Zdražování zde během července dosáhlo dynamiky 7,8 % meziročně, tedy nejvyšší od roku 2004 a zároveň o jeden plný procentní bod nad očekáváními.
Naopak americkému Fed se dostalo alespoň částečného uklidnění, když americká spotřebitelská inflace podle červencových dat dosáhla 5,4 % a zopakovala tak červnový výsledek. I nadále se tak sice drží na hony vzdálena dvouprocentnímu cíli, ovšem skutečnost, že dále nezrychlila, dodala špetku věrohodnosti pozici, kterou tamní centrální banka již měsíce neochvějně zastává – tedy že je tamní aktuální rychlý růst cen přechodnou, nikoliv trendovou záležitostí.
Nadcházející týden je na makroekonomické události mimořádně skoupý a zavděk tak musíme vzít dílčími údaji z americké ekonomiky. I tyto ovšem s velkou pravděpodobností pouze potvrdí známý post-pandemický obrázek, tedy že nálada v tamním průmyslu zůstává bojovná, o zakázky nouze v žádném případě nepanuje, a hlavním zádrhelem zůstávají nedostatečné dodávky výrobních vstupů. Stejný fenomén pak téměř jistě opanuje i červencovou statistiku cen výrobců ze sousedního Německa, kde trh vyhlíží meziroční zdražení o 9,2 %, což by znamenalo vyrovnání dosavadního rekordu z roku 1981.
Bez zajímavosti pak nebudou zápisy z posledních zasedání Fedu a ECB, které budou zveřejněny ve středu, resp. ve čtvrtek. Hlavně ten americký by mohl napovědět, zda mezi tamními bankéři narůstá ochota utlumit měnovou podporu ekonomiky.
