Vyhrocení obchodního sporu mezi Spojenými státy americkými a Čínou, přetrvávající nejasnosti ohledně odchodu Velké Británie z jednotného evropského trhu i napětí mezi Washingtonem a Teheránem. Aspektů, proč na prahu loňského roku předpovídat turbulentní ekonomický vývoj a s ním spjatou nervozitu na světových trzích, bylo dost. Nakonec cenami akcií, ropy i kurzy jednotlivých měn zatřásla hlavně „černá labuť“: pandemie koronaviru.
Škody, které napáchala koronavirová pandemie, globální ekonomika nepamatuje dlouhá desetiletí. Jsou enormní a spolehlivě zastíní hrozby, před nimiž experti varovali ještě před nějakými dvanácti měsíci.
Obří míra nejistoty
Aktuální krize je v mnoha ohledech bezprecedentní. Jedno má však s krizemi předešlými společné: i tentokrát ji doprovází obří míra nejistoty. Nejistoty ohledně toho, jakého tvaru její křivka nakonec nabude. Přední ekonomové se neshodnou: někteří předpovídají „V“ značící rychlý návrat k normálu, podle jiných je pravděpodobnější spíše „W“, jež by pro změnu po počáteční fázi oživení znamenalo další propad a teprve po něm trvalejší růst. A v takovém zmatku se přirozeně podniká jen velmi obtížně.
Ve složité pozici se ocitly především ty firmy a společnosti, které obchodují se zahraničím. Jejich vedení totiž při sestavování plánů na další rok muselo kromě epidemiologické situace v Česku sledovat a následně se rovněž pokusit předpovědět vývoj událostí za jeho hranicemi, čímž se počet proměnných, schopných tyto plány narušit, podstatně rozrostl.
Jinými slovy, najednou už to nebylo pouze o snaze predikovat, jakým směrem by se mohl vyvíjet kurz české koruny ve vztahu k euru, dolaru, potažmo libře…
Koneckonců, uplynulý rok byl natolik specifický, že všechny původně zveřejněné odhady, jak moc tuzemská měna vůči zaběhlým světovým platidlům posílí, či naopak oslabí, stejně vzaly celkem rychle za své.
Trh s finančními deriváty je pestrý. Cílem je uchránit vaše likvidní finanční prostředky před nebezpečnými kurzovými výkyvy a dát vám jistotu v tom smyslu, že víte, s kolika penězi můžete do budoucna počítat.
Jak s českou korunou?
„Koruna si loni prožila nejturbulentnější rok od velké finanční krize z let 2008 a 2009,“ potvrzuje analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák. „Období extrémní nejistoty a volatility na finančních trzích je vždy spojeno s prudkým oslabením rizikových aktiv, českou měnu nevyjímaje. A to pro korunu bez výjimky platilo i loni na jaře a na podzim.“
Jak tedy vypadala konkrétní čísla? „V souhrnu za celý rok 2020 si koruna připsala vůči euru ztrátu lehce přes tři procenta,“ podotýká Novák a dodává: „Což je však z pohledu celkového významu covidové pandemie jen relativně malé oslabení – jednalo se totiž o nejstabilnější měnu středoevropského regionu.“
To, že by se podobně výrazné výkyvy dostavily i v průběhu letošního roku, je sice podle něj nepravděpodobné, vyloučit se to však nedá.
„Funkční vakcíny, silně expanzivní hospodářská politika v USA a v Evropě a celkově optimistické naladění finanční trhů zvyšují šanci, že koruna bude posilovat a rozkolísanost na devizovém trhu bude nižší. Na druhé straně se již na devizovém trhu mnohokráte stalo, že výsledná realita se od předpokladů citelně lišila. A toto je třeba mít při úvaze o zajištění kurzového rizika na paměti,“ dodává Novák.
Záleží tedy na každém, do jaké míry a jak dlouho je ochoten takové riziko podstupovat. Jak totiž z výše uvedeného vyplývá, hrozba, že se něco zvrtne, tu bude vždycky.
Proč se měnově zajistit?
Jsou-li podnikatelské aktivity podniku se zahraničím spíše nárazové a pohybují-li se v rozsahu řádově jen několika málo desítek tisíc korun, dost možná se bez měnového zajištění ještě nějaký ten čas obejde. Pokud se ale blíží hranici jednoho milionu a více, rozhodně stojí za to se s těmito finančními instrumenty přinejmenším seznámit a zjistit, jaké výhody mohou nabídnout.
Měnový forward, swap nebo opce – to vše jsou finanční deriváty sloužící k zafixování měnového kurzu na předem danou dobu, které jsou lidstvu známy již desítky let. V důsledku rostoucí konkurence přicházejí v poslední době banky a podobné instituce se stále novějšími a promyšlenějšími instrumenty, prostřednictvím kterých svým klientům nabízejí možnosti, jež se dříve zdály nerealizovatelné.
Důkazem toho budiž nejrůznější opční strategie, par forwardy a podobné vymoženosti. Ti, kteří s finančními deriváty žádné předešlé zkušenosti nemají, si ale s největší pravděpodobností pro začátek vystačí se ‚základní nabídkou‘, tedy s už uvedenými forwardy, swapy, potažmo opcemi. Oč konkrétně se jedná a jak jednotlivé nástroje fungují?
Základní princip je u všech tří variant stejný: klient si s bankou, respektive svou finanční institucí domluví, že jí v budoucnu prodá nebo od ní naopak nakoupí předem stanovený objem peněz v domácí či cizí měně výměnou za měnu cizí/domácí, a to za předem stanovený kurz.
Pokud tak učiní v rámci forwardu, o nic víc se de facto již zajímat nemusí. Stačí jen, aby si ještě před uzavřením obchodu zažádal o přidělení takzvaného LEI kódu a na výzvu banky složil na její účet kolaterál, který jí poslouží jako záruka, kdyby se nakonec z nějakého důvodu rozhodl svoji povinnost nedodržet.
- K vypořádání forwardu, tedy toho standardního, dochází přesně v předem smluvený den, přičemž jakmile tak klient učiní, bude mu složený kolaterál vrácen nazpět.
Takový forward vám nabídnou de facto v každé bance či finanční instituci u nás. Jedná se totiž zpravidla o ten nejzákladnější měnový nástroj, jaký je na trhu k dispozici. Dále se však nabídka jednotlivých forem zajištění mění případ od případu. Jinými slovy, každý bankovní dům či instituce má své vlastní portfolio, díky čemuž mohou napříč trhem vznikat drobné rozdíly.
- Například v již zmíněné Akcentě nabízejí ke standardnímu forwardu i čím dál populárnější forward amortizační.
U něho se vypořádání nevztahuje k jednomu konkrétnímu dni, nýbrž období. Během tohoto období pak smí zákazník ze svého forwardu čerpat libovolný počet částek, a to až do okamžiku, než jej kompletně vyčerpá, respektive do chvíle, kdy toto období pomine.
- Mimo amortizační forward může klient využít další možnost, a sice forward s klouzavou dobou splatnosti.
Jak už z názvu samotného vyplývá, v jeho případě smí k vypořádání dojít několik dní před, potažmo několik dní po sjednaném termínu vypořádání. Kromě data vypořádání a počtu jednotlivých transakcí se výše uvedené možnosti povětšinou liší i minimální částkou daného obchodu.
Zatímco u standardního forwardu a forwardu s klouzavou splatností lze kontrakt obvykle sjednat již od výše ekvivalentu deset tisíc eur, u forwardu amortizačního je zapotřebí přinejmenším třikrát tolik.
Co naopak mají všechny tyto tři verze finančních derivátů společné, je fakt, že za jejich uzavření klient Akcentě žádné poplatky neplatí – jinými slovy, jsou zcela zdarma.
Tržní kurz a opční prémie
Měnový swap se oproti tomu hodí především v případech dočasného nedostatku likvidity jedné měny a zároveň přebytku finančních prostředků v měně jiné. Aby tento problém klient překonal, může si s bankou domluvit, že jí nyní prodá tu měnu, které má víc, výměnou za tu, jež se mu aktuálně nedostává, a až v budoucnu obdrží avizované inkaso, provede s bankou protiobchod, totiž druhou
část transakce.
V rámci té první se obchod řídí spotovým kurzem, při vypořádání pro změnu kurzem swapovým, tedy dopředu sjednaným.
Pokud by se klient chtěl proti kurzovému riziku zajistit, ale zároveň si zachovat možnost případně profitovat z jeho pozitivního vývoje, pak se jako ideální řešení nabízí zajištění pomocí měnové opce. Při nákupu měnové opce má právo – a nikoliv povinnost (jako v případě forwardu) – v budoucnu koupit nebo prodat daný objem peněz v příslušné měně za předem daný kurz.
Aby nebyla protistrana, v tomto případě banka, znevýhodněna, zaplatí jí za tuto službu poplatek – takzvanou opční prémii. Pokud se tržní 
kurz bude vyvíjet pro něho nepříznivým směrem (jak původně předpokládal), opci v den vypořádání uplatní. Jestliže by se vyvíjel naopak pozitivně, tedy pokud by byl lepší, než jak dříve předpokládal, nechá opci propadnout a zrealizuje obchod za pro něho výhodnější spotový (tržní) kurz.
Zmíněnou opci ale může bance, totiž finanční instituce rovněž prodat, přičemž rozdíl je v tom, že v takovém případě vyplatí opční prémii banka jemu, zatímco on je povinen na její účet složit finanční kolaterál.
To každopádně není jediné dělení, podle něhož je potřeba tyto konkrétní zajišťovací nástroje rozlišovat. V praxi je totiž nutné rozeznávat takzvanou call opci a put opci.
První dává držiteli opce právo v budoucnu koupit od protistrany hlavní měnu za měnu vedlejší, kdežto druhá, celkem pochopitelně, naopak právo hlavní měnu za měnu vedlejší prodat.
Pokud je možné opci vypořádat pouze v jeden konkrétní, předem stanovený den, jedná se o opci evropskou. Jestliže k jejímu vypořádání může dojít kdykoliv ode dne uzavření obchodu po termín jeho splatnosti, jde o americkou opci. Také minimální částka obchodu se od forwardu poměrně značně liší. Zatímco v jejich případě lze povětšinou začít už na deseti tisících eur, u opcí se pomyslný ‚práh‘ zvyšuje na zhruba 150 tisíc.
Chránit vaše peníze
Jak už jsme nastínili, výčet uvedený výše není ani zdaleka kompletní. Trh s finančními deriváty se v posledních letech významně rozrostl, což mělo přirozeně za důsledek rovněž i vznik zcela nových nástrojů.
Pravda, některé z nich jsou sofistikovanější, dokážou se lépe přizpůsobit klientovým potřebám a dávají mu do určité míry možnost participovat na zisku z pozitivního tržního vývoje. Ten hlavní účel ale plní do jednoho stejně.
Všechny dokážou uchránit vaše likvidní finanční prostředky před nebezpečnými kurzovými výkyvy a dát vám jistotu v tom smyslu, že víte, s kolika penězi můžete do budoucna počítat.
A to je v dnešní nejisté, koronavirem poznamenané, době důležitější, než se může na první pohled zdát.
