Budou se v České republice zálohovat také plastové láhve nebo plechovky? V minulém volebním období se tomuto tématu přílišná pozornost nevěnovala, ale nová vláda Petra Fialy se k problematice odpadu a jeho recyklace ve svém programovém prohlášení přihlásila.
Příslušná formulace sice zní jen obecně, ale je tu vidět jistý posun. Nicméně ať už celá věc dopadne jakkoliv, nic to nemění na tom, že firmy, které uvádějí na trh balené zboží, musí pravidelně za obaly platit poplatek autorizované společnosti EKO-KOM a tento poplatek pravidelně roste.
Ukázku toho, jak by to jednou mohlo vypadat i v Česku nabízí pohled na Slovensko. Tam začali spotřebitelé od počátku letošního roku platit zálohu 15 eurocentů (zhruba 4 koruny) na plastové a kovové nápojové obaly s objemem od 0,1 do 3 litrů, které jsou označené písmenem Z.
Výjimku ze zálohování mají například lahve na mléko, sirupy či lihoviny. Platí však, že v přechodném období (které trvá do konce letošního června) je možné ještě prodávat nápoje v nezálohovaných obalech. Vratnou zálohu dostane spotřebitel zpět poté, co plastové lahve a plechovky v neporušeném stavu vrátí například prostřednictvím odběrných automatů nebo v přímo v prodejnách.
Svým vstupem do tohoto systému se Slovensko stalo další evropskou zemí, kde zálohování a výkup obalů funguje. Dohromady jich nyní je nyní v Evropě jedenáct.
Pokud jde o Česko, minulé vedení Ministerstva životního prostředí se k zavedení povinného systému vratných PET lahví či plechovek stavělo odmítavě. Šéf odboru odpadů v rámci tohoto resortu Jaromír Manhart k tomu v roce 2019 řekl: „V České republice ročně vznikne 1,2 milionu tun obalových odpadů; 250 tisíc tun z nich jsou plastové obalové odpady a z toho část – asi 51 tisíc tun – jsou PET obaly. Zálohování pouze na PET nápojové obaly by bylo zaměření se na malé množství odpadů.“
Odmítavému postoji předchozího kabinetu zřejmě nahrávala i skutečnost, že Česká republika se dlouhodobě umisťuje na předních příčkách evropského žebříčku třídění papírového a plastového odpadu. Podle statistiky autorizované obalové společnosti EKO-KOM vytřídil v loňském roce každý obyvatel ČR téměř 67 kilogramů odpadu. To je však jen jedna strana mince. Ta druhá už tak lichotivá není. V třídění a následné recyklaci jiných odpadových materiálů včetně nápojových kartonů Česko naopak za evropským průměrem zaostává.
Změna přístupu?
Vše se však může v následujících letech začít měnit. Nová vláda Petra Fialy si problematiky odpadu a jeho recyklace povšimla a zmínila se o něm i ve svém programovém prohlášení. „Podpoříme snížení množství produkovaného odpadu přechodem na oběhové hospodářství. Podpoříme rozvoj technologií pro třídění a recyklaci a opětovné využití odpadu, včetně recyklačních hubů, kompostování bioodpadu a využití gastroodpadu. Omezíme využívání jednorázových obalů a zvážíme zavedení dalších systémů zálohování obalů (PET, hliník),“ stojí ve vládním dokumentu, se kterým předstoupil kabinet před poslance a jejichž důvěru v polovině ledna získal. Zatím jde však jen o obecnou proklamaci, protože ministerstvo životního prostředí zatím nějaké bližší informace nezveřejnilo a teprve na toto téma chystá odbornou diskusi.
Přesto tento posun ve vnímání problematiky – byť zatím v podobě obecné formulace ve vládním prohlášení – je experty vnímán pozitivně. „Je to důležitý posun, protože je to poprvé, kdy má téma recyklace a cirkulace obalových nápojových materiálů své místo v takto zásadním dokumentu,“ uvedla mluvčí Iniciativy pro zálohování Kristýna Havligerová. Podle ní je však zásadní, aby šlo o plošný systém.
Pro úplnost je potřeba dodat, že vedle ekologů tento systém vehementně podporují i velké nápojové koncerny a všude vyzdvihují jeho klady či dobrý příklad ze Skandinávie. Iniciativa, složená z pivovarů a nápojářů v čele s Mattoni 1873, Kofolou a Plzeňským Prazdrojem, propaguje norský model, v němž figuruje nezávislý administrátor, který eviduje lahve a kontroluje všechny procesy. Obchodníkům by se vyplácel manipulační poplatek jako kompenzace za dodatečné náklady. Tedy za práci, stavební úpravy, nákup strojů nebo skladování.
Obchodníci a někteří menší producenti však nadšení zatím nesdílejí. „Pozitivních věcí na zálohovém systému je spousta. Pro výrobce nápojů. Není na tom nic pozitivního pro zákazníka, není na tom nic pozitivního pro obchodníka, a co je nejsmutnější, není na tom nic pozitivního ani pro ekologii. To je asi zásadní informace,“ uvedl pro enviweb.cz Pavel Březina, předseda Asociace českého tradičního obchodu a předseda představenstva Svazu českých a moravských spotřebních družstev. „Zálohový systém severských států zachází s PET láhvemi, které jsou všechny z čirého plastu, bez použití barviv, a tím je usnadněna následná jejich recyklace. Pokud nápojářským firmám, které prosazují zálohový systém, jde hlavně o ekologii, tak tady na tom je vidět, že tady o ekologii zas až tak nejde, vzhledem k tomu, kolik barev zvlášť někteří nápojáři používají ve svých PET lahvích. Tady jde primárně o byznys a o materiál, který potřebují dostávat zpět do své výroby PET lahví,“ dodal Březina.
Budeme muset zdražit…
Obchodníci navíc poukazují na poplatkovou a evidenční povinnost, kterou (pod hrozbou finančních sankcí) mají vůči autorizované monopolní společnosti EKO-KOM. Mezi tyto povinnosti například patří evidence obalů uvedených na trh nebo do oběh, čtvrtletní platba odměny za zajištění zpětného odběru a využití odpadu z obalů a roční platba poplatku za zaevidování do systému sdruženého plnění.
Výše poplatku za zajištění zpětného odběru je odstupňována podle druhu materiálu, velikosti či složení obalu a tento poplatek se počítá v řádu mnoha tisíc korun za tunu. Od začátku letošního roku se výše těchto poplatků zvýšila. Jednotlivé firmy o nárůstu cen v závěru loňského roku písemně informoval ředitel klientského oddělení EKO-KOM Martin Fojtík.
„Je zřejmé, že razantní navýšení požadavků na recyklaci a využití obalů plynoucí z evropské i naší legislativy, se letos projevilo v růstu nákladů. Pozitivní skutečností je, že i navzdory růstu cen energií a mezd, jsme po tomto, regulací vyvolaném skoku, dokázali náklady stabilizovat,“ stojí v dokumentu, který má web aexport.cz k dispozici.
„Pokud bychom do sazeb promítli současná nákladová očekávání, zůstaly by ve svém průměru i v příštím roce na letošní úrovni, či by mohly mírně klesnout o jednotky procent. Bohužel jsme nuceni v našich cenách zohlednit ještě jedno nařízení stanovené v § 21a zákona č. 477/2001 Sb., o obalech, kterým je tvorba povinné rezervy. Ten požaduje, abychom udržovali hotovostní finanční rezervu. Zákonná rezerva musí do roku 2025 dosáhnout minimálně výše 50 % celkových ročních nákladů na sběr, využití a recyklaci obalového odpadu,“ píše Fojtík.
Ředitel klientského oddělení EKO-KOM Martin Fojtík se ve svém dopise klientům společnosti rovněž odkazuje na květnové oznámení, podle něhož musí EKO-KOM od roku 2022 přistoupit k tvorbě uvedené rezervy, a to v objemu odpovídajícím přibližně 13,5 procenta celkových nákladů za rok. „To by i při stabilních nákladech znamenalo zvýšit sazby v průměru o 13,5 procenta, protože tvorba rezervy do nich dosud nebyla zahrnuta. Považujeme za úspěch, že díky kontrole nákladů, by mělo k naplnění rezervy postačovat průměrné navýšení jen o 11,9 procenta,“ dodává Fojtík.
Vzhledem k současné pandemii covidu a ekonomických problémům České republiky zřejmě nelze očekávat, že zavedení dalších systémů zálohování obalů bude nejžhavější prioritou vlády v nejbližších měsících. Nicméně skrze aplikaci evropské legislativy jsou už nyní výrobci vystaveni značné finanční zátěži. Je tedy otázkou, jak se bude celý systém vyvíjet do budoucna a nakolik jeho podobu či brzkou obměnu ovlivní lobbing silných zájmových skupin.
