Inflační očekávání na klíčovém americkém trhu dosáhla na začátku tohoto týdne osmiletých maxim. Od té chvíle sice tři dny v řadě klesají díky nižším cenám ropy, i tak ale obavy z inflace zůstávají v centru dnešního tržního dění. Spotřebitelské inflační tlaky jsou v tuto chvíli vyšší ve Spojených státech, příběh o post-pandemické inflaci “hrají” ovšem investoři o něco méně intenzivně i na evropských trzích. „Jedná se o příběh, ve kterém zadržovaná poptávka živená výraznými hospodářskými stimuly naráží na rozbité globální výrobní řetězce. Výsledkem jsou výpadky v subdodávkách, které se projevují v zrychlující se výrobní inflaci. A tam, kde to jde, začínají podniky přenášet vyšší ceny na spotřebitele. A někde jednoduše nemají jinou možnost,“ říká hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš.
Výrobní inflace v eurozóně dosáhla 5 %, a to zejména kvůli cenám kovů, které jsou v některých případech meziročně až dvakrát dražší (například měď). Kromě řady základních surovin také průmysl i stavebnictví čelí zpožděným subdodávkám důležitých mezivstupů a součástek. Centrální bankéři v Evropě zatím zastávají jednotnou linii a opakují, že současné inflační tlaky by měly být dočasné. „Výrobní řetězce se přizpůsobí, a to co bude rozhodující je celkové zrychlení poptávky nad rámec hospodářského potenciálu. I tak budou v ECB v nejbližších týdnech také bedlivě sledovat jakékoliv nové informace ohledně výrobních inflačních tlaků,“ myslí si Bureš.
„Znepokojující jsou pokračující silné inflační tlaky pramenící z narušení výrobních řetězců. Skoro 80% výrobních podniků v německém průzkumu hlásí zpoždění v subdodávkách komponent. I proto německé průmyslové firmy v květnovém průzkumu zahlásily historicky nejrychlejší růst výrobních cen; a to není pro trhy příliš pozitivní zpráva,“ dodává Bureš.
