Čím více se budeme bát, tím bude realita horší, říká o aktuálním stavu české ekonomiky ekonom Mojmír Hampl, bývalý viceguvernér České národní banky, dnes předseda Národní rozpočtové rady. Během nedávného Exportního fóra v Mladých Bukách poskytl webu aexport.cz rozhovor, ve kterém mimo jiné okomentoval aktuální pokles inflace, ale i přijetí takzvané windfall tax, o jejíž přijetí se přimlouval.
Před pár dny Český statistický úřad zveřejnil údaje o inflaci, podle nichž ceny v České republice v září meziročně vzrostly o 15,1 procenta. Tato hodnota byla nižší než v posledních měsících a taktéž byla nižší než většinově očekávalo. Co vy na to?
Tento údaj odráží skutečnost, že statistický úřad vzal v úvahu takzvaný energotarif a odpuštění poplatků na obnovitelné zdroje. Tedy ta podstatná část v inflaci, která zmizela, jsou ceny energií. A teď je důležité, jak se to bude vyvíjet ve zbytku roku, protože v listopadu a prosinci už tam vstoupí to, co bylo loni. To znamená odpuštění nebo snížení daně z přidané hodnoty. Nicméně úplně klíčové je, co se bude dít s cenami energií v lednu. Řada z vašich čtenářů zaznamenala, že prostě od ledna budou platit víc. Budou platit minimálně ten takzvaný strop, ať už jsou u ČEZ, EON či Pražské energetiky. Myslím si tedy, že v lednu tam bude opět dodatečný inflační impuls.
Takže aktuální pokles byl dán…
… byl dán rozhodnutím vlády. Myslím, že statistický úřad to správně zaznamenal, ale ta energetická katastrofa ještě nekončí.
Očekáváte tedy, že po novém roce inflace opět zamíří nahoru?
Tam je strašně důležité, o kolik to bude. Lednová inflace bude, tak jako vždycky, důležitá. A v lednu 2023 bych řekl, že bude ještě důležitější.
Druhou aktuální věcí je i nedávné zasedání bankovní rady České národní banky, která ponechala základní úrokovou sazbu na sedmi procentech. V době, kdy jste zastával post viceguvernéra ČNB, jste byl zastáncem toho, aby úroky spíš rostly..
Nejen já. Z podkladů měnové sekce nebo aparátu ČNB je vidět, že i samotný aparát by si představoval sazby trochu výš. Takže já bych v tuto chvíli byl spíš s lidmi z aparátu ČNB než s bankovní radou.
Já bych strašně chtěl, abychom se nebáli. Čím více se budeme bát, tím bude realita horší.
Nicméně jak na současnou politiku bankovní rady ČNB hledíte jako její bývalý dlouholetý člen? Nemáte občas takové nutkání něco k tomu veřejně říci či nějak jinak zasáhnout?
Nutkání do toho zasahovat nebo to chytrácky komentovat nemám. Jediné, co mi trošku chybí a co opakuji, je, že si myslím, že by guvernér v čase takto extrémní inflace měl být víc vidět. Že by centrální banka měla mnohem více komunikovat, vysvětlovat a přesvědčovat. Měla by tu být instituce, která by byla každý týden „na první stránce“. To mi trochu chybí.
Je řešením nějaká větší vzájemná komunikace nebo nějaká společná aktivita vlády a centrální banky?
Řekl bych, že základní komunikace probíhá. Ale každá výzva „víc spolupracujte“ vždycky zavání tím, že tu bude snaha ovlivňovat nezávislost centrální banky. A to není dobře. Takže kdybychom si udělali velký plán spolupráce vlády a centrální banky, dříve nebo později by někdo řekl, že centrální banka dostává nějaké pokyny nebo zadání. Což nesmí, nemá a neměla by. Takže já bych spíš řekl, že vláda a centrální banka mají dělat svoji práci a práce obou v tuto chvíli je mírnit inflační tlaky.
Velké téma nyní v závěru roku při sestavování a schvalování rozpočtu na příští tok je windfall tax, jejímž jste zastáncem. Jak hodnotíte její přijetí mezi odbornou veřejností či politiky?
Stojím za tím, že tento nápad je v kontextu České republiky v pořádku. Pokud jde o implementaci, tak bylo jasné, že zde budou potřeba nějaká politická jednání a politické kompromisy. To chápu. Ale jednoduše řečeno, já to v této podobě – tedy v jaké byla windfall tax schválena – podporuji.
V médiích i ve veřejném prostoru se skloňují cifry, které má tato daň v následujících letech přinést. Jsou podle vás tato čísla reálná?
Celková čísla ano, ale myslím, že tam bude trošku jiné rozdělení. Z energetiky toho bude víc a z bankovního sektoru o trošku méně. Ale celková čísla určitě sedí. Nemám, co bych měnil na tom, co jsme říkali na jaře nebo v létě. To znamená, že windfall tax v českých podmínkách znamená příjmy pro veřejné rozpočty v řádu minimálně desítek miliard korun. Na tom se určitě nic nemění.
Náš rozhovor děláme během Exportního fóra v Mladých Bukách. Řešila se zde mimo jiné energetika či logistika a problémy v těchto odvětvích. Nicméně v čem vidíte největší problémy české ekonomiky vy?
Je jen jeden. Myslím si, že to je naprosto negativní očekávání do budoucnosti a strach z ní. Takovou míru strachu jsem v minulosti nezažil, a to sem na Exportní fórum pravidelně jezdím už nějakých jedenáct či dvanáct let. Je to taková paradoxní situace. Pořád se „máme hezky“, všechno funguje, ale všichni máme v očích a v hlavách strach, jestli současný stav vydrží a bude pokračovat. A ten strach samozřejmě ovlivňuje i to, jak se chováme. Opakuji, že s tak intenzivní mírou strachu jsem se tady dosud nesetkal. To není ještě ani o tom, že by firmy neměly zakázky, musely propouštět lidi nebo si nemohly půjčit peníze. Zkrátka takové ty symptomy krize. Ale všichni se bojí, co bude dál.
Windfall tax podporuji. V českých podmínkách znamená příjmy pro veřejné rozpočty v řádu minimálně desítek miliard korun.
Ministr financí Zbyněk Stanjura však uvedl, že Česká republika již je v recesi…
V mírné technické recesi ano.
A nakolik je tato recese způsobena tím, že už v hlavách máme špatnou náladu a bojíme se?
Částečně je to tím, ale částečně je to i reálnými okolnostmi, které se jmenují extrémně vysoké ceny vstupů. Ale nezapomínejte na jednu věc. I v této situaci dnes stále máme více než plnou zaměstnanost. Ale takovouto krizi my nepamatujeme, že by bylo tolik strachu, tolik tlaku na firmy a zároveň firmy ještě více hledaly nové zaměstnance než, že by je propouštěly. To je více než specifické.
Místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk tady říkal, že v příštím roce bude velká část firem propouštět a že minimálně půlka z nich bude mít nižší tržby než má letos. Jak se tato chmurná prognóza podložená o data z průzkumu mezi členskými firmami této Asociace může projevit ve výkonu ekonomiky?
To, co říká Otto Daněk, je podle mne velice zajímavé. On zde říká, že posun z té stávající rovnováhy do té nové nebude postupný, ale že bude šokový. Že to bude posun na nějakou jinou úroveň. Já bych strašně chtěl, aby Otto neměl pravdu.
Otázka na konec. Mají se obyčejní lidé bát příštího roku?
Já jsem taky obyčejný člověk. Já bych strašně chtěl, abychom se nebáli. Čím více se budeme bát, tím bude realita horší.
