První polovina února přinesla mimo jiné tři zajímavé události. Naposledy ve starém složení zasedala bankovní rada České národní banky (ČNB). Český statistický úřad zveřejnil velmi očekávaný výsledek lednové spotřebitelské inflace. A časově poslední událostí je nové složení bankovní rady.
Únorové zasedání ještě „staré“ bankovní rady nijak nevybočilo z trendu druhé poloviny loňského roku. Úrokové sazby zůstaly beze změny s hlavní sazbou na 7 % a pravděpodobnost toho, že by centrální bankéři sazby ještě zvýšili, zůstává velmi nízká. Nic zásadně nového nepřinesla ani nová makroekonomická prognóza ČNB s výjimkou toho, že měnověpolitický horizont byl vrácen na standardních 12 – 18 měsíců, což je ale především technická záležitost.
Někdo by mohl namítnout, že po zasedání bankovní rady byla nad očekávání akcentována výhoda silné koruny a potřeba držet úrokové sazby na vyšších úrovních po delší dobu. To je bezpochyby pravda, ale není to nic, co by od části centrálních bankéřů nezaznívalo ve druhé polovině loňského roku. Hlavní sdělení od ČNB bylo v únoru podle mě následující – inflace se podle prognózy vrátí ke 2 % v první polovině roku 2024. A tím se dostáváme k lednové inflaci.
Spotřebitelské ceny v lednu vzrostly o 6,0 % m/m a o 17,5 % r/r a byly tak téměř v souladu s prognózou ČNB. Extrémní meziměsíční růst inflace má na svědomí primárně dražší elektřina (kombinace ukončení úsporného tarifu s okamžitým přesunem na cenové stropy), ale zdražovalo se i v dalších oddílech spotřebního koše. Velmi vysoká inflace trápila ČR po celý loňský rok a letos to bude stejné, ačkoliv v souhrnu by přeci jen měl být růst cenové hladiny nižší (kolem 10 %) namísto 15,1 % v roce 2022.
Jak moc je reálné, že se inflace v první polovině r. 2024 vrátí na ona 2 %? Při veškeré úctě k prognózám ČNB, jedná se stále pouze o prognózu, která se může naplnit více či méně, ale v krajním případě také vůbec. Jen pro připomínku, když bankovní rada zvyšovala na začátku srpna 2021 podruhé v řadě úrokové sazby o 0,25 procentního bodu, tak pro rok 2022 byla odhadován růst inflace o 2,8 % a pro rok 2023 2,1 % (pro jistotu ještě jednou, nejedná se o kritiku ČNB, ale pouze o konstatování skutečnosti, že makroekonomický model a následná realita mohu mít opravdu velkou odchylku). Obratem je však třeba dodat, že zvolňování inflační dynamiky směrem ke 2 % vypadá pro nejbližší čtvrtletí nadějně.
A tím se dostáváme i k novému složení bankovní rady ČNB, když místo M. Mory a O. Dědka nastoupili J. Kubíček a J. Procházka. Konsenzus je takový, že s odchodem M. Mory bankovní rada přišla o centrálního bankéře, který i na posledním únorovém zasedání hlasoval pro zvýšení úrokových sazeb a jestřábí křídlo bankovní rady se tak dále oslabilo (T. Holub).
Jak konkrétně budou oba nově zvolení centrální bankéři hlasovat, nyní nevíme. Vzhledem k tomu, že vše nasvědčuje tomu, že inflace bude v průběhu letošního roku zpomalovat, tak je vysoce pravděpodobné, že zatím pro stabilitu sazeb. Celkově podle mě „nová“ bankovní rada již v nadcházejících čtvrtletích nebude muset řešit urgentní utahování měnové politiky.
Výzvou bude včas odhadnout to, že se již inflační tlaky a inflační výhled stabilizovaly natolik, že bude moci začít proces snižování úrokových sazeb. Pokud vyjdu z rétoriky bankovní rady – budeme držet sazby na vyšších úrovních po delší dobu, tak dříve, než v letošním 4. čtvrtletí sazby dolů nepůjdou. Pokud tedy nezačne výrazně směrem dolů překvapovat inflace.
Autor je analytikem společnosti Akcenta
