Zdá se to být již pravidlem, že v době ekonomické recese, na kterou vlády a centrální banky reagují uvolněnou hospodářskou politikou, se začínají ve veřejnosti zvyšovat obavy z budoucí vysoké inflace. Bylo tomu po roce 2008, kdy se debaty o tom, že dojde k rychlému růstu inflace odvíjely především od silně expanzivní měnové politiky v USA. Tamní centrální banka (Fed) tehdy držela úrokové sazby de facto na nule, nakupovala cenné papíry v rámci programů kvantitativních uvolňování a zároveň silně rostla i peněžní nabídka. A podobné úvahy se objevují i nyní, kdy je globálně expanzivní politika vlád a centrálních bank ještě uvolněnější, než tomu bylo před deseti lety, píše ve svém komentáři analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák a pokračuje:
Po roce 2008 však k žádnému vysokému růstu spotřebitelské inflace nedošlo ani v USA, ani v EU, ani v Česku. A poslední dekádu části vyspělého světa spíše charakterizovala dezinflace. Obavy z vysokého růstu inflace se ukázaly jako přehnané. Vysoká konkurence mezi firmami a globální dodavatelsko – odběratelské řetězce držely na uzdě ceny zboží. Anemický růst reálných mezd ve vyspělých zemích udržoval nízkou inflaci ve službách. Samozřejmě lze najít i výjimky, jako je například rychlejší růst spotřebitelských cen v posledních letech v Česku a šířeji ve středoevropském regionu. Rozhodně se však nejednalo o nic dramatického. Výmluvný je domácí vývoj spotřebitelské inflace od roku 2009 do roku 2020 s průměrným meziročním růstem 1,8 %, což nedosahuje ani 2 % inflačního cíle České národní banky.
Současná doba má oproti předchozí finanční krizi určitá specifika. Fiskální politika je nyní daleko expanzivnější než před deseti lety a poválečná historie je plná příkladů, kdy je vysoký veřejný dluh postupně umořován vyšším růstem inflace (typickým představitelem tohoto přístupu byla Velká Británie).
Loňský rok byl zároveň specifický tím, že došlo k výraznému nárůstu úspor domácností a jejich uvolňování do spotřeby by se mohlo v nadcházejících čtvrtletích začít promítat do cen služeb. Proinflačním faktorem jsou momentálně jednoznačně i vyšší ceny ropy a pohonných hmot. Indexy podnikatelských nálad ve zpracovatelském průmyslu ukazují na aktuálně rychle rostoucí ceny vstupů, což je v kombinaci s narušením dodavatelsko – odběratelských řetězců další proinflační faktor pro zbytek letošního roku. K určitému zrychlení spotřebitelské inflace v nejbližších čtvrtletích tak může dojít, ale rozhodně nepůjde o žádné drama a minimálně pro letošní i příští rok jsou obavy z vysoké inflace přehnané.
