S čerstvými inflačními čísly za listopad se do popředí zájmu opět dostávají otázky o vrcholu inflace a o tom, jak dlouho bude trvat, než se meziroční inflační růst vrátí ke 2 %. Na následujících řádcích se však věnuji jiné otázce a to srovnání vývoje inflace ve středoevropském regionu a to konkrétně mezi ČR, Maďarskem a Polskem.
Zatímco Maďarsko a Polsko již na začátku letošního roku představily řadu opatření na boj s nižší inflací (snížení DPH na potraviny či pohonné hmoty, cenové stropy na energie či pohonné hmoty, které byly nyní v Maďarsku zrušeny), tak náběh opatření v ČR byl daleko pozvolnější a to samé platí i o intenzitě těchto opatření.
Je na konci letošního roku možné říci, který přístup ke zvládání inflace byl úspěšnější? V prvé řadě je podle mě nutné zmínit, že boj s inflací je během na dlouhou trať a je stále příliš brzy nyní hodnotit to, jak se jednotlivé země dokázaly s prudkým růstem cenové hladiny vypořádat. S jednoznačnými závěry se tak vyplatí počkat nejdříve na konec roku 2023.
Celkově mi letošní inflační rok trochu připomíná rok 2020 a tehdejší vývoj covidové pandemie. Švédsko tehdy bylo často kritizováno jako země, která boj s pandemií nezvládá. V souhrnu za období 2020 až 2022 se ale ukázalo, že z toho vyšlo lépe, než většina evropských zemí, což se rozhodně nedá říci o ČR z pohledu ztráty HDP a díře ve veřejných rozpočtech.
Pokud jde o porovnání ČR se středoevropským regionem, konkrétně s Maďarskem a s Polskem, tak jak měnová politika (centrální banka), tak i fiskální politika (vláda) byla po většinu letošního roku v ČR daleko restriktivnější, než v Maďarsku a v Polsku.
Česká národní banka (ČNB) v první polovině letošního roku prudce zvyšovala úrokové sazby a česká vláda dělala jen marginální opatření na obranu domácností a firem před negativními dopady vysoké inflace. Ve druhé polovině roku se však již toto začalo měnit.
Ona zmíněná restriktivnější hospodářská politika (centrální banka a vláda) v ČR by měla vést k tomu, že se inflace rychleji a udržitelněji vrátí k inflačnímu cíli, tj. ke 2 %, než v případě Maďarska a Polska a souhrnný růst inflace za období 2022 – 2024 bude v ČR nižší, než v obou dvou zmiňovaných zemích.
Pokud budu konkrétnější, tak např. ČNB očekává, že se meziroční tempo růstu spotřebitelské inflace vrátí ke 2 % v první polovině r. 2024. V souhrnu za roky 2022 až 2024 je prognózovaný růst inflace celkově o 29,4 %.
Samozřejmě toto číslo je nutné brát s velkou rezervou, jako vše, co se týká budoucích předpovědí. Nic lepšího však nemáme. Pokud se podívám do Polska, tak tamní centrální banka (NBP) očekává, že se meziroční tempo růstu spotřebitelské inflace na 2,5 % inflační cíl NBP do konce r. 2024 vůbec nevrátí. Kumulovaně za roky 2022 – 2024 je prognózovaný růst inflace celkově o 37,1 %.
Pokud jde o Maďarsko, tak prognózovaný vývoj inflace tamní centrální bankou (MNB) ze září a současná inflační realita (v prosinci 22,5 % r/r) vykazuje takové rozdíly, že inflační prognózu MNB nelze brát jakou bernou minci. Uvidíme, jakou prognózu MNB představí nyní v prosinci, ale Maďarsko má jednoznačně našlápnuto k nejvyšší kumulované inflaci v rámci středoevropského regionu.
To, že se ČR dokáže s inflací vypořádat rychleji, podporuje i letošní vývoj nominálních mezd. Zatímco v ČR letos vývoj nominálních mezd výrazně zaostává za inflací (ve 3. čtvrtletí reálný pokles téměř o desetinu), tak v Maďarsku i v Polsku je nominální růst mezd dvouciferný a z velké části doposud kopíroval vývoj inflace.
V tomto směru platí kauzalita – vyšší růst nominálních mezd rovná se vyšší prostor pro přenos inflace od podniků na koncového spotřebitele.
Autor je analytik společnosti Akcenta
