Na konci listopadu vystoupil bývalý premiér Mirek Topolánek na Exportním fóru v Mladých Bukách. Přítomné exportéry a průmyslníky svojí přímočarou a jasnou prezentací příliš nepotěšil, protože byla velmi kritická a bez obalu popisovala tvrdou realitu české ekonomiky.
Pro web Aexport.cz následně svoje kritické myšlenky ještě více rozvedl. „Investiční pobídky vedly krátkodobě k prosperitě a střednědobě k fatální závislosti na německém ekonomickém zázraku-nezázraku. Od montovny k nové ekonomice nevede žádná zkratka. To, že nám chybí mozky, je větším problémem než nedostatek rukou,“ uvedl mimo jiné bývalý premiér, který stál v čele české vlády v letech 2006 až 2009.
Na Exportním fóru v Mladých Bukách jste vystoupil s prezentací „Vize směřování Česka“. Jak byste ohodnotil či charakterizoval současný stav českého hospodářství?
„Vizi směřování Česka“ jsem představil spíše na minulém Exportním fóru, kde jsem prezentoval v rámci své (jak se ukázalo, neúspěšné) kandidatury do čela Svazu průmyslu a dopravy hlavní bariéry, limity a rizika vývoje, krátkodobé kroky a dlouhodobou vizi českého průmyslu a potažmo energetické a hospodářské politiky vlády. Dalo by se říci, že můj koncept průmyslníky – reprezentované spíše nadnárodními korporacemi a jejich tuzemskými „ESG“ úředníky – nepřesvědčil a tito se jali pokračovat v nářcích, stížnostech a vydírání vlády a s nataženou rukou k nějaké vládní „pomoci“ na úkor všech ostatních chtějí situaci nějak vysedět. To je smrtící, sebevražedný postoj.
I na tomto Exportním fóru zaznívaly tyto defétistické hlasy a někdy skutečně nezasloužená kritika této vlády, která si ostatně kritiku za to, co dělá špatně jinak určitě zaslouží. Neschopnost vidět skutečné příčiny stavu mne šokovala. Hlavně chceme „klid na práci… Kde jsem to už slyšel??? Ano. Je to cca 34 let tomu nazad.
Na problémy je podle vás „zaděláno“ dlouhodobě…
Ano, a nás kritiky a reformátory všichni umlčovali a současný stav je výsledkem několika dekád chyb a kombinace tendencí globálních, našich vlastních a především evropských, respektive eurounijních. Stát blahobytu, politická korektnost, multikulturalismus, gender equality, cancel culture, ESG, Green Deal a poplivání trhu a kapitalismu. Podniky, které zažívaly bezprecedentní dobu levných peněz, laciných, dostupných úvěrů a bezproblémového odbytu se probudily – poté, co řadu let ignorovaly signifikantní signály a symptomy – do reality drahých peněz a úvěrů, volatilní poptávky, kolapsu dodavatelských řetězců, drahých energií, surovin a rozpadu „světového řádu“.
Některým podnikatelům bych doporučil si zopáknout učebnici ekonomie pro 1. ročník střední školy. Je naprosto příznačné, že exportní podniky chtějí v době konjunktury, aby se jim vláda do ničeho nepletla a rychle zavést euro, a když je ouvej a jsme v recesi, tak chtějí vládní pomoc… a hlavně, rychle zavést euro. Bylo by to úsměvné, kdyby to nebylo tak vážné. Proto jsem se tentokrát soustředil spíše na strategii přežití, adaptaci a uchování naší exportní schopnosti navzdory okolnostem a trendům.
Zároveň říkáte, že současný stav českého hospodářství je díky robustnosti, diverzifikaci a setrvačnosti lepší, než by odpovídalo stavu ekonomiky, politiky, hrozbám a tendencím…
A daleko horší, než bylo možné a než by bylo potřebné pro udržení sociálního smíru, fungování státu a uchování svobody, nezávislosti a demokracie. To, v čem žijeme se už nedá nazvat tržní ekonomikou – kapitalismem, ale ekologicky a sociálně deformovaným greendealovým socíkem, plným nezasloužených nároků, podivných práv, tištění peněz a rozdávání dotací. Milton Friedman se svým ikonickým dílem „Kapitalismus a svoboda“ rotuje v hrobě. Začali jsme taky umírat a chováme se jako žába, která se pomalu vaří ve vodě. Celá řada podnikatelů jede na této vlně a nedokáže z té vařící vody vyskočit. Jack Welch, bývalý manažer General Electric, řekl spoustu chytrostí a já si pamatuji zhruba tři: „To nejlepší, co máme, jsou naši lidé.“ – „Ve všem, co děláme, musíme být první nebo druzí na světě.“ – „Firma má jen určité množství peněz a manažerského času. Ti úspěšní investují tam, kde se to nejvíce vyplácí.“ Přidal bych po všech těch Country for future, Průmyslech 4.0, II. transformacích, Česko – křižovatka Evropy a tunách dalšího papíru čtvrtou: „Zapomeňte na plánování scénářů, roky trvající studie a stostránkové reporty. Jsou nákladné, zabírají čas a hlavně – nepotřebujete je. V reálném životě je strategie vlastně velmi jednoduchá. Zvolíte si určitý směr a vrhnete se do něj po hlavě.“ Toto všechno platí i pro nás. Dnes ještě více než včera. Zajtra bude neskoro.
Řada pitomců, kteří se domnívají, že o ekonomických a fyzikálních zákonech lze hlasovat, bude dnes v souvislosti s energetickou krizí, logickými inflačními tlaky a s ekonomickými dopady v podobě nedostatku a raketově rostoucích cen elektřiny a plynu dokola opakovat mantru o „tržních selháních.“ Opak je ale pravdou.
Co s tím?
Začněme tím, že se nebudeme bát problémy tvrdě pojmenovat, označit příčiny stavu, připustit si je a hledat cestu změny. A taky začít vysvětlovat autoritám, ale i veřejnosti, co se stane, když to neuděláme. Investiční pobídky vedly krátkodobě k prosperitě a střednědobě k fatální závislosti na německém ekonomickém zázraku-nezázraku. Od montovny k nové ekonomice nevede žádná zkratka. To, že nám chybí mozky je větším problémem než nedostatek rukou. Maturitou bez matematiky se ekonomickým tygrem a zemí tryskající nápady a unikátním know-how staneme stěží. Sázkou na průměrnost a bez práce se k excelenci nedostaneme. Průměrní vždy průměrně dosahují průměru. Pouze aktivní a motivovaní jednotlivci vytvářejí bohatství země. A pouze zdravé podnikatelské prostředí a podpora a úspěch českého průmyslu dávají možnost zajistit sociální jistoty a postarat se o handicapované, slabé a potřebné. Status quo je smrt, změna je život. Na razantní změnu ale není čas, chybí k ní vůle a odvaha a voda stoupá. Samo se to nevyřeší… Kdokoli pojmenuje dnes stav, stává se „nepřítelem lidstva“, v horším případě fašistou, ne-li něčím horším. Lžeme si do kapsy.
V jakém stavu se nachází podnikatelské prostředí naší země? Jak hodnotíte úroveň zásahů státu do něj?
Kromě ekonomického cyklu, zhoršení mezinárodní situace a (post)pandemické hysterie nás pronásledují i dopady klimatického alarmismu. Cena a dostupnost energií. Vysoké, volatilní ceny, nepředvídatelná a omezená dostupnost materiálů, komodit, služeb, vstupů. Kolísající a klesající poptávka daná zpomalením ekonomiky. Nedostatek a cena pracovní síly. Ekonomická transformace (ne)vyvolaná digitalizací a automatizací. Dopady „zelené“, energetické tranzice. Deglobalizace, regionalizace obchodu, zkracování dodavatelských řetězců, politicky motivovaný ekonomický protekcionismus a tlak na regionalizaci či lokalizaci výroby. Politicko-bezpečnostní tenze ve světě. Exportně-importní závislost. Nízká přidaná hodnota a produktivita práce. Vysoká energetická náročnost. Zhoršující se logistický a inovační index. Podprůměrná efektivita státní správy a vynutitelnost zákonů. Nízká konkurenceschopnost. Chybně alokované investice do výzkumu, inovací, do terciárního vzdělávání. Černá kronika podnikatelské současnosti. Milníky cesty smrti…
A k tomu se přidává sílící státní dirigismus, etatismus, paternalismus, plíživé znárodňování, regulace a dotační šílenství. Nic nového. Všechno už tu bylo a chytří lidé to věděli: Мы хотели как лучше, а получилось как всегда (Chtěli jsme to nejlepší a dopadlo to jako vždy) – Viktor Černomyrdin. There´s no such thing as a free lunch (Nic takového jako oběd zdarma neexistuje) – Milton Friedman. No problem can be solved from the same level of consciousness that created it (Žádný problém nelze vyřešit ze stejné úrovně vědomí, která jej vytvořila) – Albert Einstein. Dlouho jsme učili létat slony. Teď učíme létat koně. Jsou šestkrát lehčí… – Jan Procházka. Bruselská věrchuška přitahuje šrouby. Zachraňujeme planetu, a přitom mrznou, hladoví a umírají lidé. Zatím jen někteří a někde. Odchod z EU nic neřeší. Nemáš-li alternativu, nemáš možnost volby. Fakt nechceme být v situaci Moldovy, Běloruska, Ukrajiny. Docela fatalismus. A podnikatelé mlčí. V lepším případě pozvedávají obočí nebo vlažně hlas. Nechají se reprezentovat kolaborujícími korporátními panáky a vyjednávají si nové dotace, regulace a výhody. Zásahy bezradného státu jsou pochopitelné, podvolení podnikatelů neakceptovatelné!
Po odchodu z vrcholné politiky jste se přesunul do energetiky. Jak vypadá v současné době tento sektor?
Není to úplně pravda a zapadá to vytváření nových narativů, klišé a Nových pověstí českých. Přesunul jsem se do firmy, kterou jsem zakládal a dříve spoluvlastnil a z pozice CEO celé skupiny řadu let realizoval exportní byznys po celém světě. V Asii, Latinské Americe, a hlavně v Africe. I to je jeden z receptů na naše současné exportní potíže. Mít finální výrobek, nízkou energetickou a surovinovou náročnost, kvalitní zaměstnance, vysokou přidanou hodnotu a celosvětový trh. A hlavně nespoléhat na stát… Klasická novinářská otázka je: „Vy teď děláte pro toho Křetínského tu energetiku, co“? Nicméně, pravdou je, že se tou energetikou zabývám v zásadě celý život.
Vyjadřuji se k energetice několik dekád a vždy jsem patřil k těm, co varovali před surovinovou závislostí na Rusku, před překotnými změnami nerespektujícími investiční cyklus v energetice, před ignorancí fyzikálních zákonů, před aktivismem, vždy jsem mluvil o diverzifikaci, adaptaci a energetické „svobodě“, o našich komparativních výhodách (a těmi byly vždy jádro, teplárenství a donedávna domácí zdroje uhlí). Je smutným faktem (a ani mě to nikterak netěší, spíše se stydím za svou nemohoucnost, neschopnost a malou sílu to ovlivnit pozitivně), že jsem nejen měl ve všem pravdu, ale popírání těchto zjevných faktů nás žene dnes do závislosti, nesvobody, nedostatku, k cenovým šokům, nekonkurenceschopnosti a ekonomické chudobě.
Řada pitomců, kteří se domnívají, že o ekonomických a fyzikálních zákonech – když jsou to taky zákony – lze hlasovat, bude dnes v souvislosti s energetickou krizí, logickými inflačními tlaky a s ekonomickými dopady v podobě nedostatku a raketově rostoucích cen elektřiny a plynu dokola opakovat mantru o „tržních selháních.“ Opak je ale pravdou.
Trh v energetice nefunguje?
V evropské energetice už dávno žádný trh neexistuje, takže těžko může dojít k jeho selhání. Za druhé, i v komunismu, v plánované, centrálně řízené, tedy z povahy věci nedostatkové a nevýkonné ekonomice došlo nakonec k zhroucení celého systému. Tehdy i teď totiž zafungovala mnohými nenáviděná a vysmívaná „neviditelná ruka trhu.“ Vkrádá se mi asociace na mé oblíbené metalové album The Death Is Just a Beginning. To bude platit, pokud budou evropští socialisté ze všech frakcí, vedeni soudruhem komisařem Timmermarxem nebo jiným hlupákem hasit energetický požár benzínem dalších regulací, roštím direktivních plošných kroků, zaříkáváním či placebem a ruku v ruce, pod prapory klimatické revoluce budou chtít „urychlovat“ cestu k záchraně planety. Mandaríni ale neumí řešit ani problémy, které sami způsobili a které by bez nich vůbec nevznikly, natož poměrně mnohovrstevný aktuální energetický kolaps. Situace, kdy budou lidé v bohaté Evropě v zimě mrznout nebo jedna pětina z nich padne do „energetické chudoby“ a na rozsvícený vánoční stromeček bude celá rodina šetřit celé měsíce, nedej bože dojde k blackoutu a už třetí den se budou pro jídlo a pití lidé zabíjet, připomíná trochu Stanfordský vězeňský experiment a bude jednou v učebnicích popisována, asi arabsky zprava doleva, jako nejbizarnější selhání vyspělé civilizace.
Závislost České republiky na importech energetických surovin, odchod od uhlí a neschopnost posledních politických reprezentací reagovat na tento stav, posunutí výstavby jádra o dalších 15 let od doby mého mandátu, energetická náročnost a zelené bludy z nás činí zemi ještě zranitelnější, než je naše okolí.
Jen bohatá společnost aktivních a motivovaných lidí je schopna a možná i ochotna realizovat takovou zásadní změnu jako je překotná dekarbonizace a uhlíková neutralita v době kratší, než je životnost, a především návratnost energetických staveb. Míním tím kapitalistickou společnost! Není toho určitě schopná zchudlá, naštvaná, dotačně závislá zdrogovaná parta podléhající panice. Revoluce vždy vyvolává kontrarevoluci a náklady na uvedení zpět do rovnováhy – do homeostáze – jsou extrémní a bolestné, pokud nepovedou přímo k vyvrácení naší civilizace z kořenů. Nebylo by to poprvé. Minulé století v tom bylo ukázkové. Nakonec je jedno, jestli nenávist je třídní, rasová, náboženská, nebo jen klimatická. Díky ideologickým rozhodnutím EU, a především Německa se blížíme k podobnému scénáři, který jsme my starší zažili už za komunismu. A ani opakováním, že za všechno může Putin, se pravdě nepřiblížíme. Jde jednoznačně o opačnou kauzalitu. Putin pouze brutálně využil naše selhání, zranitelnost a hloupost. Pokud si budeme lhát a zaměňovat příčiny a následky, tak nám nebude pomoci.
A výsledek je tedy jaký?
Zranitelnost evropské energetiky a tím i ekonomiky je díky distorzím a absenci tržního chování při každé změně podmínek na světovém trhu nasnadě. Výsledek se dostavil. Vysoké ceny energií, jejich nedostatek, a nakonec i zhoršení enviromentálních dopadů, odchod energeticky náročného průmyslu do Asie a do zámoří, ztráta konkurenceschopnosti, stagnace ekonomiky, energetická a následně obecná chudoba, sociální tenze, revoluce, války. Jedna je za humny, druhá v dostřelu. Číňan se nám směje, Rus vesele kasíruje prachy z dodávek fosilních hnusů. Část, zejména mladší populace, se propadá do klimatické úzkosti, chce zahodit mobily a i-Pady, vrátit se na stromy, žrát kořínky a brouky, přepravovat se autokinezí a sdílet chudobu. Maova kulturní revoluce v Číně byla taky zaměřena proti čtyřem přežitkům – starému myšlení, kultuře, obyčejům a návykům; kromě toho proti tehdejším politickým špičkám a proti „buržoazii a revizionismu“, navíc proti všem typům autorit, inteligenci a úspěšným občanům. Hnací silou této revoluce se taky stala mládež, která vytvářela tzv. rudé gardy. Climate Justice Alliance, Fridays for Future, Limity jsme my, Extinction Rebelion, Poslední generace. Kdy se změní muffiny na Molotovovy kokteily a transparenty na samopaly? Opakuji, bylo by to zábavné, kdyby z toho nešel mráz po zádech, kdyby titíž pomatenci nehulákali na náměstích antisemitská hesla a rovnost všech osmdesáti pohlaví. Vždycky si vzpomenu na dva filmy a dvě knihy. Na Michaela Douglase ve filmu Volný pád a Sylvestra Stalloneho v Demolition Man a na knihy Marca Elsberga: Blackout – Morgen ist es zu spät a Muži pod ochranou od Roberta Merleho.
Proč jsou v České republice tak vysoké ceny energií? Je v našich podmínkách možné, aby zamířily dolů? Jaké kroky by tomu musely předcházet?
Závislost České republiky na importech energetických surovin, odchod od uhlí a neschopnost posledních politických reprezentací reagovat na tento stav, posunutí výstavby jádra o dalších 15 let od doby mého mandátu, energetická náročnost a zelené bludy z nás činí zemi ještě zranitelnější, než je naše okolí. Z předchozího vyplývá, že náprava není úplně v moci stávající vlády, nota bene při kvalitě jejích zodpovědných ministrů. Síkela nás opravdu nespasí. Pokud bere jako absolutní prioritu komunitní energetiku, pominu-li jeho skutečný cíl, a to je upíchnout se do nějaké evropské trafiky, pokud nezačne pracovat s odborníky, kteří ještě zbyli na jeho ministerstvu, pokud se nesoustředí na nejpalčivější problémy a bude dělat jen agresivní marketing a pokud se nestane energetika prioritou této vlády, nevidím světlo na konci tunelu. Alternativy opozičních křiklounů jsou ještě horší. Dotace nebo zastropování „vybraných a potřebných“ jsou hrůzostrašné. Krátkodobě to nemá žádné řešení, což bude nutit výrobce, exportéry k alternativním scénářům, až po odchod z trhu či ze země.
Pro exportéry je citlivá i otázka koruny a kolísání jejího kurzu. Zároveň se většinově vyjadřují pro přijetí eura. Je přijetí společné evropské měny realistické či skutečně potřebné?
Můj názor je všeobecně znám a už jsem jej naznačil v úvodu. Nevím, jestli je přijetí eura skutečně potřebné, každopádně je v dané chvíli nerealistické, a proto je to zbytečná diskuze a umělý náhradní cíl. Exportéři se teď musí soustředit na úplně jiné úkoly a boj o přežití a já přeji těm, kteří to pochopili už dávno a dávno na tom pracují, aby byli úspěšní a my společně s nimi.
Autorem fotografií je Ctibor Košťál
