Minulý týden byl lemován zásadní událostí, která ovlivní geopolitický vývoj minimálně na další čtyři roky. Znovu uvedení Donalda Trumpa do funkce prezidenta Spojených států bylo doprovázeno velkými očekáváními, a to jak v pozitivním, tak v negativním světle. Očekávání prorůstové hospodářské politiky, ať už i formou odklonu od klimatických cílů, deregulací či úpravou daňového systému, se projevila v euforii amerických akciových trhů. Ty atakovaly růstové rekordy inauguračního týdne až z roku 1985.
V ostatních částech světa však převládaly spíše obavy z konfrontačního přístupu nové administrativy, zejména v otázkách zahraničního obchodu, kdy hrozilo (a stále hrozí) uvalení vysokých cel na dovoz do USA. Paradoxně však právě tato oblast politiky prozatím poskytla na devizovém trhu oporu cizím měnám, když se obávaná cla, zejména ta vůči Evropě, dosud neobjevila mezi Trumpovými výkonnými nařízeními.
Ačkoli Trump na Světovém ekonomickém fóru v Davosu minulý týden avizoval, že bude prosazovat pokles úrokových sazeb, podle naší i tržní prognózy jeho slovům zatím Fed nevyhoví.
Potenciálně smířlivější postup USA vůči obchodním partnerům pomáhá nejen velkým měnám jako euro, ale i alternativám „rozvíjejících se trhů“, jako je koruna, která těží z poklesu vnímaného rizika. Zároveň se také projevují určité paralely s rokem 2017, kdy dolar po prvním nástupu Trumpa do funkce oslaboval. Tehdy sice procházela měnová politika Fedu cyklem zvyšování úrokových sazeb, zatímco nyní dochází k jejich poklesu, přesto by očekávaný úrokový diferenciál měl hrát opět ve prospěch dolaru. Na rozdíl od roku 2017 však již Trump není pro investory takovým překvapením, a tak lze očekávat, že i současná „slabost“ dolaru bude jen dočasná.
Z posledního zasedání v prosinci vyplývá důraz na obezřetnost, která by měla být definiční pro Fed v letošním roce, kdy očekáváme pokles sazeb v součtu maximálně o 50 bb, a to nejdříve počínaje březnovým zasedáním.
Tento týden bude kromě dalších kroků Trumpovy administrativy v hledáčku investorů opět měnová politika. Zasedat bude nejen Maďarská národní banka (v úterý), od které trh změnu politiky nečeká, ale půjde zejména o středeční zasedání Fedu, následované čtvrtečním rozhodnutím ECB. Ačkoli Trump na Světovém ekonomickém fóru v Davosu minulý týden avizoval, že bude prosazovat pokles úrokových sazeb, podle naší i tržní prognózy jeho slovům zatím Fed nevyhoví.
Z posledního zasedání v prosinci vyplývá důraz na obezřetnost, která by měla být definiční pro Fed v letošním roce, kdy očekáváme pokles sazeb v součtu maximálně o 50 bb, a to nejdříve počínaje březnovým zasedáním. Tento týden se Fed pravděpodobně bude chtít ujistit očekávanou stabilitou jádrového cenového indexu PCE (odhad 2,8 % r/r v prosinci), který bude zveřejněn až v pátek, přičemž nejistota ohledně Trumpových kroků nutnost opatrného přístupu jen potvrzuje.
Zároveň bude publikován odhad růstu americké ekonomiky za 4. čtvrtletí, který by měl potvrdit ekonomickou dominanci USA oproti Evropě (odhad 2,8 % r/r anualizovaně). V případě eurozóny je situace odlišná, když růst HDP ve 4. kvartále podle našeho odhadu dosáhne jen 1,0 % r/r, zároveň však dochází k relativně uspokojivějšímu vývoji spotřebitelských cen, jejichž růst ve střednědobém horizontu směřuje k inflačnímu cíli, což podle nás ve čtvrtek ECB umožní snížit sazby o dalších 25 bb.
Autorem textu je Vít Mikušek, analytik Raiffeisenbank
