Zdražování téměř všeho žere úspory jako kyselina. Oficiální inflace kolem tří procent? Ale jděte. Jen si říkám, že to s tou statistickou fabulací už trochu přehánějí. Střadatelé logicky – a často až v panice – hledají, kam peníze mimo běžnou spotřebu zaparkovat, píše stratég a investor Vladimír Brůna.
Došlo to tak daleko, že lidem už dnes ani nevadí zoufale nízký výnos z drahých bytů, ale hlavně, že drží něco hmotného. Proto je pořád tak velká poptávka po bytech.
Text je převzatý se souhlasem redakce ze serveru HlídacíPes.org.
Šedesát procent prodaných jednotek v Praze není pro vlastní bydlení, ale jako druhý, třetí či další byt. Poptávka žene cenu. Velký zájem přitom není jen výsledkem levných hypoték, které navíc už opatrně zdražují a banky je poskytují obezřetněji. Je výsledkem i oprávněných obav, že naspořené peníze se obracejí vniveč.
Paradoxní přitom je, že převodů na katastru je rok co rok stejně. Letos to vypadá, že jich dokonce bude i o něco méně. Trh se tedy nehýbe více, rozhodně se ovšem hýbe dráž.
Jeden z diskutujících čtenářů pod článkem o tom, jak za posledního půl roku, a zejména za poslední měsíc, raketově zdražily stavební materiály, trefně poznamenal: dřevo, polystyren, jekly nejsou dražší o 40 až 150 procent, to jen o tolik klesla hodnota peněz.
Ekonom Lukáš Kovanda píše, že tím, že centrální banky „kašlou“ na měnovou stabilitu a tisknou další peníze, rozkládají kapitalismus v samém základu. Něco na tom bude. Navíc vidíme, jak se exmanželky či potomci některých top světových kapitalistů (nebo přímo oni sami) dali naopak na socialismus a začali celosvětově páchat dobro.
Střední třída se tak logicky začíná obávat o své úspory. Protože když se bere, tak jedině z majetků a úspor střední třídy. Takže kam uložit peníze?
Akcie je pořád jen papír, někdy cenný a někdy také zcela bezcenný. Nemovitosti, máte-li je na nájem, zdaleka tak nevynášejí. Je fakt, že kdo je posledních pět let otáčel, tedy koupil, pohrál si s tím a pak dráž prodal, vydělal nadstandardní výnosy.
Jen to obnášelo mnohem více práce. Práce ale nevadí. Je cennou zkušeností. S každým realizovaným bytem. Každý s sebou nese příběh, u každého se potkáte s jinými náturami.
Vím, o čem mluvím. Sám jsem také kupoval byty před rekonstrukcí, nechal je opravit a pak je prodával. Jen tak sedět u aplikace a strkat peníze do podniků kdesi za oceánem? To je jako sedět v herně a maniakálně házet mince do automatu, kde se točí obrázky hrušek a jablíček.
Nemovitostní výhledy
Byty a rodinné domy – Horečka
Cenu šponují levné peníze. Bytová portfolia se začínají koncentrovat v rukách velkých institucionálních hráčů.
Hory – Vzestup
Přináší i více než dvakrát větší výnosy než z bytů. Lze je využívat zároveň pro sebe. Nájemní servis zajišťují specializované firmy.
Sklady a výroba – Boom
Královské výnosy v rozsahu osmi až bezmála dvaceti procent ročně. Stabilní fondy kvalifikovaných investorů. Dokončována je desetina kapacity v poměru k poptávce. Zájem o regiony. Kvůli haprujícím dodávkám z Číny se bude více vyrábět a skladovat v Evropě. „Globální firmy musí mít více záchytných bodů,“ potvrdil mi Lubor Svoboda z fondu Arete.
Hotely – Bída
Pokles turismu je zasáhl. Některé hotely v činžovních domech se můžou předělat relativně jednoduše na nájemní byty.
Kanceláře – Stojatá voda
Firmy jsou opatrnější v investicích. Hodně věcí vyřídí na dálku. Není potřeba tolik prostor a možná ani tolik lidí.
Obchodní centra – Astma
Kromě potravin a hobby řetězců se restart nedaří. Zatím.
I jedno procento stačí
Lidé vnímají nemovitosti tak, že i když může v době krize jejich cena klesnout, nemovitost pořád bude stát na svém místě. Na rozdíl od akcií firmy, která může zkrachovat.
Můj známý Filip v této době kupuje byt na pražských Vinohradech. Investorsky vzato blázen. Čistě z pohledu ročních výnosů. Nesmysl v poměru k ceně a toho, co to možná ročně přinese na nájemném. Jemu to ale nevadí. Je pro něj lepší mít drahý byt než držet hromadu peněz.
„Není důležité honit se za co nejvyššími výnosy. Hlavní je neprodělat. Dobrý může být i malý výnos, i pouhé jedno procento,“ říká bankéř Radomír Lapčík, jenž šéfuje české Trinity Bank.
Podle mě začíná éra, kdy většina hlavně menších investorů z tzv. střední třídy bude mít za cíl alespoň bezpečně udržet naspořené hodnoty, obzvláště v atmosféře sílících ideologických tendencí směřujících k centrálnímu přerozdělování bohatství.
Nemovitosti jsou relativně bezpečný přístav, i když samozřejmě je lze při extrémní proměně společenského řádu vyvlastnit nebo extrémně zdanit. Na velké daně by byl ale protijed: třeba jiná forma vlastnictví než na fyzickou osobu. Ale to by už bylo na jiné čtení a vyprávění.