Takový rozdíl mezi podnikatelskými náladami v eurozóně dlouho nepamatujeme. Celková podnikatelská nálada v eurozóně (podle PMI) sice vystoupala na jedenáctiměsíční maxima (54,4 bodu), ale to výhradně kvůli výraznému optimismu v sektoru služeb (56,6 bodu), zatímco nad průmyslem se stahují mračna (45,5 bodu – 3letá minima. Rozdíly mezi indexy nákupních manažerů v průmyslu a ve službách jsou dokonce nejvyšší od roku 2009. Co se děje uvnitř evropské ekonomiky a o čem tak výrazné rozdíly mezi průmyslem a službami svědčí?
Horšící nálada v průmyslu je při pohledu na nižší ceny energií na jednu stranu překvapivá. Je třeba si však uvědomit, že v Evropě i v Česku se průmyslu dařilo ve druhé polovině roku 2022 zejména díky lepší dostupnosti některých komponent (především v odvětvích automotive a elektronika) a “neuspokojené poptávce” z dob pandemie COVID-19. Ta byla v tuto chvíli napříč Evropou do značné míry saturována. Současně s tím podle nás poptávku po průmyslovém zboží v Evropě ochlazují minimálně tři důležité faktory.
Na prvním místě vysoká inflace a pokles reálných příjmů evropských domácností pravděpodobně dopadá disproporčně na poptávku po zboží a poptávku po službách. Inflace služeb zatím nebyla tak výrazná, a proto pravděpodobně dochází k narovnání covidového strukturálního posunu, kdy “doma uzavřené” domácnosti začaly více nakupovat namísto “nedostupných služeb” zboží dlouhodobé spotřeby – například kola, běžky, elektroniku, a další.
Teď se situace obrátila – služby jako rekreace a kultura jsou dostupné, domácnosti jsou na ně “natěšené” a zatím jejich inflace nebyla v průměru tak výrazná, jako inflace zboží – to je oproti roku 2019 v eurozóně v průměru dražší o 22 %, zatímco služby pouze o 9 %. Není tedy divu, že domácnosti se po pandemii COVID vrací opět ke klasické struktuře spotřeby.
Druhým s tím spojeným problémem pro evropský průmysl je vysoká úroveň zásob, kterou si řada podniků v dobách největšího napětí v subdodavatelských řetězcích vytvořila. Na řadě míst tyto zásoby dávají stále smysl, někde se však začínají zdát přehnané a jejich pokles může v nejbližších kvartálech také brzdit poptávku po průmyslovém zboží.
A v neposlední řadě tu máme problém s energeticky nejnáročnějšími částmi evropského průmyslu – zpracováním kovů, neminerálních nerostů nebo chemickým průmyslem. Ve všech případech se výrobcům bezesporu ulevilo díky nižším cenám plynu a elektrické energie v tomto roce. Ceny energií však zůstávají pro řadu výrobců v Evropě vyšší než v USA nebo v eurozóně, což vede ke ztrátám podílu na globální poptávce.
Sečteno podtrženo, toto vše jsou důvody, proč se evropský průmysl začíná potýkat se slábnoucí poptávkou. Podle dubnového indexu nákupních manažerů v eurozóně padají nové zakázky v průmyslu nejrychleji za poslední čtyři měsíce. To není dobrá zpráva ani pro Česko, které je jednou z nejprůmyslovějších zemí v Evropě. A byl to právě exportně orientovaný průmysl, který nám pomáhal v posledních kvartálech zmírňovat spotřebitelskou recesi.
Autorem analýzy je Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
