HDP v eurozóně překvapilo trhy pozitivně, ale ne tak výrazně, jak někteří analytici očekávali. Konec roku byl v eurozóně ve znamení druhé vlny pandemie. Ta zdaleka nejvíce dopadla na lokality s dramatičtějším průběhem pandemie (Francie) a na lokality s vyšším podílem služeb na HDP (Francie a Itálie). Naopak průmyslové země a druhou vlnou méně zasažené Německo ještě vykázaly ke konci roku jistý růst (mezikvartálně +0,1 %). Přes daleko ostřejší průběh pandemie (vyšší počty nakažených i zemřelých) však podobně jako v Česku podzimní vlna způsobila ekonomice mírnější škody než ta jarní.
„Je to především díky vyšší odolnosti evropského průmyslu v závěru roku. Na rozdíl od služeb se řada průmyslových odvětví v druhé vlně pandemie těšila růstu poptávky (zejména výrobci elektroniky, chemický průmysl a částečně i automobilky). A na rozdíl od jara čelil průmysl také daleko menším výpadkům v subdodávkách z Asie,“ říká hlavní ekonom Patria Finance Jan Bureš. Problém podle něj ale je, že to se v posledních týdnech mění: start do roku 2021 je ve znamení natahujících se subdodávek, rostoucích cen vstupů a omezení produkce v některých automobilkách. „Podle indexu PMI byla doba čekání na subdodávky v německém průmyslu vůbec nejdelší za celou historii indexu (od roku 1996) a ceny za přepravu mezi Evropou a Asií se v posledních týdnech skoro zčtyřnásobily. Průmysl tak těžko sehraje podobnou pozitivní úlohu i na začátku roku 2021,“ říká Bureš.
Současně s tím druhá vlna pandemie do určitých lokalit dorazila se zpožděním. Pokud se podíváme na indexy mobility (graf níže), ukazují, že omezení pohybu v obchodech a v dopravě se v Německu začalo naplno projevovat až v úplném závěru roku a sektor služeb pravděpodobně zasáhne až na začátku roku 2021.
„Když navíc vezmeme v potaz zpožďující se vakcinační plány v kontinentální Evropě, nevěští to pro výkon eurozóny v první polovině roku 2021 nic dobrého,“ podotýká Jan Bureš.
