Veřejný dluh České republiky meziročně dále narůstá, ačkoli tempo růstu se zpomalilo. Ve třetím loňském čtvrtletí činil dluh 40,5 procenta HDP. Předloni ve třetím čtvrtletí to přitom bylo 38,1 procenta HDP. Vzestup tedy odpovídá 2,4 procentního bodu. Mezi třetím čtvrtletím 2019, tedy předposledním čtvrtletím před propuknutím pandemie, a třetím čtvrtletím 2020 se dluh zvýšil z 31,3 procenta HDP na zmíněných 38,1 procenta HDP, tedy o 6,8 procentního bodu.
„Loni tedy nárůst dluhu v poměru k HDP zpomalil na třetinové tempo oproti prvnímu pandemickému roku. Z velké části má toto zmírnění tempa na svědomí výraznější ekonomický růst, který se po šoku a propadu roku 2020 podařilo loni alespoň zčásti obnovit. Absolutní výše dluhu však i loni nadále dramaticky rostla,“ upozorňuje hlavní analytik Trinity Bank Lukáš Kovanda.
Ve třetím čtvrtletí 2019, před pandemií, činil dluh 1,78 bilionu korun, předloni ve třetím čtvrtletí už 2,17 bilionu a loni ve třetím čtvrtletí 2,43 bilionu. Absolutně se tedy nárůst dluhu zmírnil citelně méně než v relativním vyjádření. Loni byl dluh v absolutním vyjádření na historickém rekordu, který letos ale dále překoná.
Na svědomí měla růst dluhu loni ve třetím čtvrtletí nadále zejména ústřední vláda. Obce a kraje, stejně jako fondy sociálního zabezpečení totiž na rozdíl od ní hospodařily ve třetím čtvrtletí 2021 přebytkově.
„Především kvůli deficitnímu hospodaření ústředních vládních institucí se meziročně zvýšila míra zadlužení veřejného sektoru na 40,5 procenta. Česká republika však stále patří mezi nejméně zadlužené země Evropské unie,“ říká hlavní ekonom BHS Štěpán Křeček. Podstatný je ale trend.
„Rostoucí zadlužení zejména ústřední vlády představuje stále tíživější problém v současném prostředí mezinárodních financí, které charakterizuje růst úrokových sazeb. Růst úrokových sazeb je zřetelně patrný také například na desetiletých českých vládních obligacích, které právě dnes vykazují úrok až 3,2 procenta, jenž je tak nejvyšší za celé období od poloviny roku 2012,“ říká Kovanda.
Náklady vlády na obsluhu dluhu tak povážlivě rostou hned ze dvou zdrojů: stoupá samotná výše dluhu, tedy „jistina“, kterou je třeba financovat, ale roste také vlastní úrok.
