Padesát, dvacet pět, nula. Takto ve zkratce lze charakterizovat březnová zasedání centrálních bank v eurozóně, v USA a v ČR. Zatímco zasedání Evropské centrální banky a amerického Fedu již proběhla, tak bankovní rada České národní banky (ČNB) zasedá až v příštím týdnu, konkrétně ve středu 29. března. Bylo by však obrovským překvapením pokud by ČNB udělala něco jiného, než ponechala úrokové sazby beze změny, tj. hlavní sazbu na 7 %.
Naposledy přitom ČNB zvyšovala sazby loni v červnu a letos v únoru navíc bankovní radu opustil Marek Mora, který s Tomášem Holubem jako jediný dlouhodobě hlasoval pro vyšší sazby. Jediným „jestřábem“ v bankovní radě tak nyní zůstává právě T. Holub. Předpokládám, že noví členové bankovní rady, J. Kubíček i J. Procházka, budou hlasovat pro stabilitu sazeb. V příštím týdnu se nic nebude měnit ani na kvazi kurzovém závazku ČNB, tj. ČNB bude i nadále bránit nadměrným výkyvům kurzu koruny. Pro doplnění, naposledy ČNB intervenovala loni v říjnu.
Vývoj spotřebitelské inflace v prvních dvou měsících letošního roku víceméně skončil v souladu z makroekonomickou prognózou ČNB. V meziročním srovnání sice zůstává inflace extrémně vysoká (v únoru 16,7 %), ale v dalších měsících by mělo tempo inflace zpomalovat a od poloviny roku zamířit pod 10 %.
Právě postupné odeznívání inflace až na 2 % v první polovině příštího roku je hlavním argumentem většiny bankovní rady pro to, aby se úrokové sazby nezvyšovaly. Otázkou samozřejmě je, zda není tato prognóza až příliš optimistická. Po většinu loňského roku totiž inflace permanentně překvapovala směrem nahoru a aktuální únorovou prognózu ČNB v tomto směru rozhodně nelze brát jako dogma, ale jako nejvěrnější možné zobrazení budoucího vývoje. Řada dalších statistik v posledních měsících však naznačuje, že inflační potenciál české ekonomiky vyprchává. Například hluboký propad reálných mezd, pokles maloobchodních tržeb či pozvolna klesající dynamika úvěrů.
Lze si vůbec představit, že by bankovní rada ještě úrokové sazby zvýšila? Ano, ale nikoliv nyní v březnu, ale až ve 2. čtvrtletí. Impulsem by v tomto případě byl rychlejší růst mezd, který by bankovní rada vyhodnotila jako příliš vysoký pro rozjetí tzv. mzdově-inflační spirály.
Nevýhodou je, že oficiální data o vývoji mezd mají poměrně velké časové zpoždění. Vývoj mezd za letošní 1. čtvrtletí bude zveřejněn až v červnu. Zároveň však máme k dispozici i statistiky, které ukazují, jaký je mzdový vývoj v některých sektorech. Například v průmyslu v lednu mzdy rostly v průměru meziročně o 11,9 %.
Prognóza ČNB pro 1. čtvrtletí počítá s poměrně silným růstem mezd (9,7 %). Zjednodušeně, čím rychleji porostou v reálu mzdy oproti prognóze, tím větší šance, že ČNB v květnu nebo v červnu sazby ještě mírně zvýší. Na rovinu si však přiznejme, že pravděpodobnost toho, že ČNB sazby ještě zvýší je minimální.
V tomto kontextu vlastně nemá smysl ani moc spekulovat o tom, kdy ČNB začne sazby snižovat. 3. čtvrtletí letošního roku mi přijde jako hodně předčasné, obzvláště když se Evropská centrální banka dostane se sazbami na vrchol až ve 2. čtvrtletí. Rovněž předpokládám, že ČNB bude muset verbálně udržovat kvazi intervenční režim i ve druhé polovině letošního roku, se kterým není snižování sazeb příliš kompatibilní. S prvním mírným snížením sazeb tak lze podle mě počítat nejdříve letos ve 4. čtvrtletí, pokud se tedy nestane nic mimořádného.
Autorem textu je Miroslav Novák, analytik společnosti Akcenta
