Ceny potravin v České republice i ve většině zemí světa se na začátku letošního roku doslova zbláznily a vylétly do oblak. Přestože v květnu souhrnný index, který na mezinárodních trzích sleduje ceny obilovin, rostlinných olejů, mléčných výrobků, masa a cukru, mírně poklesl, faktem zůstává, že ceny základních surovin pro výrobu potravin se drží blízko svých historických maxim. Hlavním důvodem je ruská invaze na Ukrajinu, která zásadně omezila export (nejen) obilí z Ukrajiny, ale třeba i prudce rostoucí cena hnojiv.
Ukrajina doposud byla významným vývozcem pšenice; na jejích globálních dodávkách se podílí zhruba devíti procenty. Ruskem napadená země rovněž drží 42procentní podíl na globálním trhu se slunečnicovým olejem a 16procentní podíl na globálním trhu s kukuřicí.
Miliony tun obilí čeká ve skladech
Podle ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského je však nyní na Ukrajině 22 až 25 milionů tun obilí, které nelze kvůli ruské přístavů na pobřeží Černého moře vyvézt. Toto množství by se jen do podzimu letošního roku až ztrojnásobit. Ukrajinský prezident proto požádal spojence o dodání dalších protilodních zbraní, ale i o systémová opatření, která by umožnila obnovu námořního exportu komodit z Ukrajiny. Ukrajinský export nyní totiž probíhá jen po železnici nebo přes říční přístavy na Dunaji v sousedních zemích.
Skutečnost, že miliony tun obilí, ale i dalších plodin potřebných pro výrobu potravin dlí v ukrajinských docích, silech či skladech se negativně projevuje v jejich dodávkách do zemí, které jsou na nich životně závislé a jimž hrozí velké nepříjemnosti a v krajním případě i potravinová krize.
Generální ředitelka Světové obchodní organizace (WTO) Ngozi Okonjová-Iwealová upozornila, že nedostatek pšenice a hnojiv způsobený válkou by mohl zasáhnout zejména africké země. Varovala, že pokud se nepodniknou odpovídající kroky, může potravinová krize vyvolaná válkou na Ukrajině trvat roky.
V zemích, kde kvůli nedostatku komodit či potravin nehrozí hlad, musí spotřebitelé počítat s tím, že pořádně sáhnou do kapes. Již výše citovaná šéfka WTO například upozornila, že ceny pšenice už se ve srovnání s loňským rokem zvýšily o 59 procent. Slunečnicový olej podle ní zdražil o 30 procent a kukuřice o 23 procent.
K tomu je potřeba přičíst i dražší dopravu. Její vysoké ceny podle odhadu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) letos patrně zvýší celosvětové náklady na dovoz potravin téměř o tři procenta na rekordních 1,8 bilionu dolarů. Organizace očekává, že mnoho rozvojových zemí v reakci na rostoucí ceny sníží objem dovážených potravin, zejména ty státy, které patří k nejméně rozvinutým.
Co si kdo vypěstuje
Ale zpět do České republiky. Jak se projevuje růst cen potravin či hnojiv ve světě a jejich přiškrcená doprava u nás?
I zde vše zdražuje a zákazníci v reakci na vysoké ceny velice rychle mění svoje spotřebitelské ale konzumní návyky. Z talířů českých strávníků se začíná vytrácet třeba sladké pečivo, exotické ovoce anebo hovězí maso. Zákazníci v obchodech pak omezují nákup mléčných výrobků nebo kupují levnější uzeniny či sýry a hodně kladou důraz na výběr zboží, které je v akčních slevách.
Například když některý z obchodních řetězců oznámí akční ceny na máslo, mléko, cukr nebo rostlinné oleje, je po pár desítkách minut zboží z konkrétního regálu pryč. A to i přes omezení na počet kusů, které si může každý nakupující odnést.
Zcela logicky se nabízí otázka, kdy tento růst skončí. Odpověď je však ve hvězdách a rozhoduje se o ní mnohdy daleko za hranicemi České republiky. Jisté je však to, že v současné době je v určité výhodě ten, kdo má vlastní zahrádku nebo další zdroje produkce potravin nebo zemědělských komodit.
Tedy například ten, kdo chová slepice, králíky, prasata, dobytek, ale i ten, kdo vlastní ovocný sad, nebo si pěstuje zeleninu. Skrze vlastní produkci dokáže totiž v mnoha případech odolat cenovým šokům a si zajistí v řadě komodit soběstačnost a nemusí se děsit rostoucích cen potravin v obchodech.
Takových lidí je však v České republice jen nepatrné množství. Ostatní zůstanou na pospas válečnému běsnění na východě, ale i obchodní politice potravinářských řetězců.
