Bankovní rada ČNB na dnešním zasedání překvapivě zvýšila hlavní úrokovou sazbu rovnou o 75 bazických bodů na 1,50 %. V zářijových rozhovorech se sice většina členů bankovní rady vyjadřovala v tom smyslu, že je potřeba výrazněji zpřísnit měnovou politiku, avšak počítalo se zvýšením hlavní sazby „pouze“ o 50 bazických bodů. Jedná se první takto rychlé zvýšení hlavní sazby od krizového roku 1997.
O důvodech, proč se bankovní rada rozhodla k takto silnému kroku, bude bezpochyby na tiskové konferenci detailněji informovat guvernér Jiří Rusnok. Hlavním důvodem, proč ČNB takto prudce sazby zvýšila, je však bezesporu inflace. A to jak ta aktuální, tak ta budoucí v podobě zvyšujících se inflačních očekávání. Ve 4. čtvrtletí je totiž velmi pravděpodobné, že meziroční růst inflace bude atakovat minimálně 5 % a výrazně nad 2 % bude i po větší část příštího roku.
To, že se bankovní rada k takto silnému kroku rozhodla, je rozhodně chvályhodné v tom smyslu, že bere velmi vážně inflační cíl a zároveň tím jasně potvrdila i svoji nezávislost na poli měnové politiky. Zároveň má však takto prudké zvýšení sazeb určitou pachuť toho, že se bankovní rada s utahováním měnové politiky o něco opozdila a nyní se to snaží narychlo dohnat.
Zároveň je vzhledem k povaze současné inflace, kde hraje významnou roli nabídková strana, k dispozici i doplňkový nástroj v podobě obnovení odprodeje výnosů z devizových rezerv. Pokud by bankovní rada totiž začala narychlo ve větším objemu rozpouštět výnosy, tak by tím lépe cílila na posílení koruny a tím i na extrémně zdražující suroviny a zároveň by tak mohl být růst sazeb o něco hladší.
Autorem textu je analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák
