Český statistický úřad výrazně revidoval svůj úvodní odhad HDP v 1Q‘25. Místo mezičtvrtletního růstu o 0,5 % česká ekonomika zaznamenala růst až o 0,8 %. V meziročním srovnání pak byl výsledek revidován z 2,0 % na 2,2 %.
Mezičtvrtletní růst byl podpořen vyššími výdaji domácností, ale jejich tempo oproti konci minulého roku zřetelně zpomalilo pouze na 0,1 %. Spotřebitelé tak na začátku letošního roku rozhodně nevzali obchody útokem, když na ně negativně působily zprávy ze zahraničí (zejména hrozby celní války), ale i z tuzemska, kde se inflace držela těsně pod 3 % a mírně se začala zvyšovat nezaměstnanost, přičemž některé podniky oznámily hromadné propouštění.
Dobrou zprávou je, že hrubá přidaná hodnota mezičtvrtletně vzrostla o 1,3 %, přičemž k tomu přispěl zejména průmysl.
To všechno podrývalo důvěru spotřebitelů, která se pohybovala pod historickým průměrem. Nicméně s inflací, která klesla až k cíli ČNB, dále již nezvyšující se nezaměstnaností a růstem reálných mezd očekáváme, že apetit k útratám zesílí a bude hlavním faktorem růstu české ekonomiky v tomto roce.
Pozitivní dopad měla i tvorba hrubého fixního kapitálu, která vzrostla o 1,1 %. V tomto případě je však nutné připomenout, že investice na konci minulého roku znatelně poklesly, a tak tento výsledek nelze interpretovat jako investiční boom. Změna stavu zásob poklesla o necelých 5 mld. Kč, což je poměrně překvapivé zjištění, protože jsme předpokládali v důsledku Trumpových cel vyšší míru předzásobení tuzemskými firmami i spotřebiteli podobně, jako tomu bylo v USA.
Zahraniční poptávka měla neutrální vliv a v lepším případě tomu tak bude i po zbytek letošního roku vzhledem ke stagnaci Německa, anemického růstu eurozóny a obchodních bariér vyvolaných americkou administrativou. Negativní vliv měly v mezičtvrtletním vyjádření pouze výdaje na konečnou spotřebu vládních institucí, které poklesly o 1,5 %.
V dalších měsících ovšem očekáváme podporu ekonomiky i z této oblasti vzhledem k rekordně naplánovaným investicím, zapojením EU fondů, ale i vyšším výdajům na obranu.
Hlavním rizikem nejen pro českou ekonomiku, ale pro celý globální svět, je chaos ohledně recipročních cel, který právě sledujeme v USA.
Dobrou zprávou je, že hrubá přidaná hodnota mezičtvrtletně vzrostla o 1,3 %, přičemž k tomu přispěl zejména průmysl. Ten vzrostl o 1,6 %, když mu pomohl i solidní začátek roku německého protějšku. Otázkou však zůstává, zda a jak dlouho je tento vývoj udržitelný.
Českému průmyslu zaprvé pomohla slabší zima, kdy se vyrábělo více elektřiny, a zadruhé německý průmysl těžil z vyšší poptávky z USA, kde se firmy chtěly vyhnout potenciálnímu negativnímu dopadu amerických cel (oznámení o recipročních clech až 2.4.). Na druhé straně dařilo se i dalším odvětvím jako peněžnictví a pojišťovnictví (+5,9 %), stavebnictví (+3,4 %) či informační a komunikační činnosti (+2,0 %).
Naopak negativní vliv měla skupina oblasti obchodu, dopravy, ubytování a pohostinství (-0,6 %), což doplňuje obrázek spíše opatrného přístupu českých domácností.
Již po zveřejnění úvodního odhadu jsme hodnotili vstup české ekonomiky jako solidní a zpřesněný odhad ČSÚ toto konstatování podtrhuje. Česká ekonomika může v letošním roce atakovat 2% hranici růstu, na čemž panovala shoda v rámci analytické obce před zavedením amerických cel.
Hlavním rizikem nejen pro českou ekonomiku, ale pro celý globální svět, je chaos ohledně recipročních cel, který právě sledujeme v USA. Ten může negativně dopadnout zejména na exportéry a na ochotu firem investovat při takové míře nejistoty, kdy se neví, jaká budou platit pravidla obchodu.
Autorem textu je Martin Kron, analytik Raiffeisenbank
