Česká koruna se v polovině týdne opět probojovala pod 24,30 EUR/CZK, nehledě na padající akcie (Nasdaq vstoupil oficiálně do korekce) a rostoucí globální výnosy se pokouší rozšířit své novoroční zisky. Pohybuje se již na silnějších úrovních než odhadovala poslední prognóza ČNB (24,40 EUR/CZK) a pokud se nálada neotočí, může začít pomalu hrát roli “protiinflačního” faktoru.
Co tedy může koruna dělat v nejbližších týdnech před únorovým zasedáním ČNB? V následujících čtrnácti dnech nečekáme z domácí scény prakticky žádná významnější čísla a z globálních událostí bude pro korunu stejně jako pro ostatní středoevropské trhy klíčové zasedání Fedu. Strach z vyšších amerických sazeb totiž může odrazovat globální hráče od rizikovějších nebo méně likvidních lokalit, ke kterým se řadí i česká “kotlina”. Zatím se sice tyto obavy na českém trhu příliš neprojevovaly, ale co není, může být… Nálada na globálních trzích může být pro korunu časem čím dál víc důležitá, vzhledem k horší vnější bilanci a rychlému přílivu krátkodobého zahraničního kapitálu v posledních měsících uplynulého roku. Nestabilita zahraničního “horkého” kapitálu může být v budoucnu zdrojem výraznější volatility (viz graf níže).
Do budoucna je na druhou stranu bezesporu pozitivní zprávou, že úroveň zajištění exportérů na konci roku poměrně překvapivě poklesla (i když jen mírně – viz graf). To může koruně vzhledem k rozšiřujícímu se úrokovému diferenciálu (atraktivity zajištění) časem hrát do karet – zvlášť ve chvíli, kdy v českém průmyslu výrazněji poleví napětí v subdodavatelských řetězcích a exportéři dostanou chuť na “agresivnější” zajištění.
Autorem analýzy je Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
