Průměrná pracovní doba na plný úvazek se v Česku postupně zkracuje. Za posledních deset se snížila téměř o hodinu týdně. Přesto lidé odpracují za týden v průměru 41,3 hodiny. Dělají tak o víc než půlhodinu déle než průměrný pracovník v EU. Vyplývá to z údajů Eurostatu.
Možné zkrácení pracovního týdne je politickým tématem i v Česku. Navrhuje to například ČSSD v souladu s tuzemskými odbory Argumentují tím, že odpočatý, spokojený zaměstnanec je schopný práci odvést i ve zkráceném čase.
Jak říká ekonom Lukáš Kovanda, se zkrácenou pracovní dobou se například ve Francii experimentuje už dlouhá desetiletí. Na přelomu tisíciletí tam například zaváděli 35hodinový pracovní týden. „Francouzští politici to zdůvodňovali tak, že chtějí snížit nezaměstnanost a dát lidem možnost žít vyváženější život. Vyváženější ve smyslu příznivějšího rozdělení času mezi práci a volný čas. Jenže Francie po letech stále čelí poměrně vysoké míře nezaměstnanosti,“ upozorňuje Kovanda, hlavní ekonom Trinity Bank. Nezaměstnanost ve Francii nyní dosahuje takřka osmi procent a je téměř na trojnásobku té české. „Nenaplňuje se tak představa, že Francouzi se díky kratšímu pracovnímu týdnu mezi sebou o dané množství práce jaksi podělí, a zvýší tak zaměstnanost,“ podotýká Kovanda.
A studie neprokazují ani zásadní vliv na dosahování rovnováhy mezi volným časem a časem věnovaným práci. OSN zveřejňuje každoročně pravidelnou studii, v níž porovnává životní spokojenost obyvatelstva jednotlivých zemí (zde). Klíčový faktor je právě vyváženost dělba času mezi práci a volno. Francouzi se umisťují až na 20. příčce. I Češi jsou na tom lépe, jsou šestnáctí. Aktuálně vítězí Finové.
„Francouzský příklad jasně ukazuje, že kratší pracovní týden není automatickou zárukou ani nižší nezaměstnanosti, ani větší spokojenosti obyvatelstva. Češi jsou spokojenější než Francouzi i přesto, že si pracovní týden dosud nezkrátili. Spíše však: právě proto, že si jej nezkrátili,“ argumentuje Kovanda a zdánlivý logický rozpor dále vysvětluje:
„Kratší pracovní týden znamená, že zaměstnavatel získá za stejné peníze, tedy za stejnou mzdu, méně zaměstnancovy práce. Mzda totiž zůstává stejná jako před zkrácením pracovní doby. Takže zaměstnavateli se tím pádem produkce prodražuje, protože musí rázem za stejně dlouhou pracovní dobu zaplatit zaměstnancům více. Ve Francii tak zkracování pracovního týdne citelně přispělo k tomu, že země ztratila konkurenceschopnost v průmyslové výrobě. Do zahraničí výrobu přesunuly průmyslové podniky, které byly ještě v 60. nebo 70. letech hustě rozesety zejména po severovýchodě země. Nezaměstnaní Francouzi, kteří v nich mohli najít práci, leč bohužel nenašli, se nedávno ve svém zmaru bouřili v ulicích Paříže. Říkali si žluté vesty a zapalovali auta i banky.“
Ekonomové zdůrazňují, že délka pracovní doby, respektive její zkrácení, by měla být ryze na samotných firmách. Ty by mohly kratší pracovní dobu zavést například jako benefit. Pokud by stát firmy nutil k plošnému zkrácení pracovní doby, nelze vyloučit, že by se část výroby, podobně jako se to stalo ve Francii, přesunula do zahraničí.
