V polovině listopadu se v Mladých Bukách konalo již 25. Exportní fórum, jehož hlavním tématem byly dopady současné situace v energetice, logistice a ekonomice na český export. Jedním z panelistů byl prezident Hospodářské komory Vladimír Dlouhý který poskytl Aexport.cz rozhovor na téma aktuálního dění v české ekonomice.
V posledních dnech se odehrálo několik zásadních ekonomických událostí, které ovlivní českou ekonomiku v příštím období. Začněme minimální mzdou, kterou vláda svým rozhodnutím od 1. ledna příštího roku zvýšila o tisícovku na 16 200 korun. Co tomu říkáte jako šéf jedné z největších institucí, která zastupuje firmy?
Myslím, že v tomto případě mohu mluvit i za firmy, které nejsou sdruženy v Hospodářské komoře. Vlastní institut minimální mzdy nikdo nezpochybňuje. V České republice je průměr platů ve veřejném sektoru vyšší než průměrná mzda v sektoru soukromém. Čili z tohoto hlediska by člověk neměl nic proti tomu, když vzroste mzda. Minimální mzdu sice pobírají zhruba 2 až 3 procenta zaměstnaných, ale je na ni navázáno dalších sedm kategorií s takzvanou zaručenou mzdou. A to už je něco jiného. Například ta nejvyšší kategorie se týká i vysokoškolsky vzdělaných lidí. Takže každé zvýšení minimální mzdy znamená silný tlak na zvýšení mezd v celé ekonomice. A všichni ze základních pouček víme, že reálné mzdy by se dlouhodobě neměly odtrhávat od vývoje produktivity práce. Krátkodobě to nevadí, ale v dlouhodobém měřítku si taková země zadělává na problém.
Růst minimální mzdy? Přáli jsme si nižší
Jak tedy hodnotíte letošní vyjednávání o minimální mzdě?
Někdy je to až nedůstojné politické vyjednávání, kdy odbory vystřelí nějakou vysokou částku, podnikatelé chtějí nulu a vláda se v tom potom motá a hledá nějaký průměr. Byl bych radši, kdybychom zavedli nějaký mechanismus, který bude umožňovat rozumnou predikci, kam se bude minimální mzda vyvíjet. My jsme jako Hospodářská komora už před více než dvěma lety navrhli, že by to bylo třeba k 1. lednu příštího roku a že by součástí toho měly být očekávané parametry jako například očekávaná inflace a v tom vzorečku by mohly být případně i další ukazatele. Takové řešení by mohlo být dobré pro odbory a bylo by to dobré i pro podnikatele.
V minulosti, když minimální mzda rostla, tak každé ohlášení jejího nárůstu bylo zaměstnavatelskými svazy, ať už Hospodářskou komorou České republiky či Svazem průmyslu a dopravy komentováno, že takový nárůst povede k růstu nezaměstnanosti. Ten se však fakticky nedostavil.
To vás musím poopravit. My jsme nikdy výslovně neříkali, že to povede k růstu nezaměstnanosti. Minimální mzdy se začaly zavádět ve všech vyspělých zemích v druhé polovině minulého století. První studie neprokázaly, že zvýšení minimální mzdy okamžitě vede ke zvýšení nezaměstnanosti. Ale potom, když se ukázalo, že se očekává, že se minimální mzda bude zvyšovat automaticky, například podle politických tlaků, tak to už by potom v některých situacích problém s nezaměstnaností začít vytvářet mohlo.
A ta situace taková nyní není?
Teď jsme v České republice v situaci, kdy trh práce je určován mnoha dalšími faktory, například jeho nízkou pružností, problémy se vzdělávací soustavou, která negeneruje lidi, které trh potřebuje a spoustou dalších. Já jsem nikdy netvrdil, že by zvýšení minimální mzdy mělo vést k vyšší nezaměstnanosti, ale tvrdil jsem, že to dlouhodobě – pokud se to utrhne – může podkopat konkurenceschopnost české ekonomiky.
A ten nárůst, ke kterému dojde od nového roku?
Přáli jsme si nižší.
Pojďme k dalšímu tématu. Na začátku listopadu Česká národní banka razantně zvýšila základní úrokovou sazbu na 2,75 procenta. Ten jednorázový skok vzhůru byl nejvyšší za posledních 24 let. Jaký je k tomu váš komentář?
Jsem z toho trochu nervózní. Bylo to opravdu rychle a o hodně. Už i zde na Exportním fóru jsem říkal, že jsem dlouhodobý ochránce centrální banky a platí to i nadále. Například jsem bránil rozhodnutí o kurzovém závazku z roku 2013 a podobně. Nicméně tady se ukazuje, že většina trhů ve svých očekáváních nemá zabudovanou tak vysokou inflaci. Druhý jev je ten, že ČNB argumentuje tím, že stejně všechny ostatní centrální banky budou muset dříve nebo později svoji politiku upravit tímto směrem, protože se zdá, že v nových inflačních tlacích může být standard základních úrokových sazeb mezi 2,5 až 3 procenty. Ani tím si nejsem příliš jist. Určitě už to nebude nula, co jež je dobře.
Centrální banky se nebudou muset uchylovat k záporným sazbám, což je také dobře. Ale jestli ten nový normál má být tak rychlý, má být až ke třem procentům a tyto sazby by měly například následujících deset let určovat určovat politiku centrálních bank, tak si nejsem jít, že to takto musí být už teď a že by to opravňovalo takový razantní růst. A třetí efekt je spíš politický. Centrální banka je skutečně odpovědná jen za měnovou stabilitu, centrální bankéři nejsou zodpovědní za hospodářský růst či zaměstnanost. A oni si asi řekli, že stejně to budeme muset zvyšovat, tak je lepší, když to uděláme skokově a jednorázově, zlomíme nějaká inflační očekávání a vynadají nám pořádně, ale jen jednou.
Místopředseda Asociace exportérů Otto Daněk zde na Exportním fóru odhadoval, že by na konci letošního roku mohla být základní sazba i 3,5 procenta.
Pan guvernér Rusnok řekl, že ono zvyšování sazby ze začátku listopadu nemusí být poslední krok. Já si zase myslím, že chtěl zlomit ona inflační očekávání, která jsou silná. Je dobré, když ČNB proti tomu něco dělá. Pan Daněk neřekl to, co řekl Rusnok a sice, že pokud by to centrální banka udělala, tak by to opravdu byly jen kosmetické úpravy například o 0,25 procentního bodu.
Krátkodobě je posílení měny nepříjemné…
V souvislosti s nárůstem úrokových sazeb jsou mediálně nejvděčnějším tématem hypotéky a případně zdražující úvěry pro firmy.
To jistě ano. Hypotéky jsou vždy samostatnou kapitolou. Ale v postcovidové situaci, která není obecně lehká, či při nárůstu cen energií, je tohle ještě taková dodatečná rána pro podnikatele… Takováto kombinace faktorů je opravdu hodně složitá. Já rozumím tomu, odbýt si to jednou ranou, ale je otázkou, jestli to bylo dobře načasované.
V reakci na zvýšení úrokových sazeb centrální bankou i zpevnila koruna. A protože náš rozhovor děláme na Exportním fóru, jaký očekáváte dopad této skutečnosti právě na exportéry?
Uvědomme si současnou složitou situaci České republiky. Nicméně dnes (rozhovor vznikal 11. listopadu, pozn. redakce) například Eurostat oznámil odhad zvýšení růstu celoevropské ekonomiky na 5 %. Žijeme ve světě, kdy by poptávka kolem nás mohla jít nahoru. Ostatně z některých dat v prezentaci zmíněného Otty Daňka vyplývalo, že export by mohl jít nahoru. Samozřejmě, krátkodobě je posílení měny nepříjemné, ale předpokládám a doufám, že jsme stále na nějaké konvergenční trajektorii, kdy se mezera mezi ekonomickou úrovní naší země a té části západní Evropy, se kterou se chceme srovnávat (tedy Německem, Francií, Beneluxem či Skandinávií) uzavírá a pokud dlouhodobá konvergenční trajektorie bude pokračovat, tak domácí měna vždy posiluje. Čili exportéři si na to musí zvykat. Já si pamatuji v době, kdy ještě nebylo euro, byl dolar někdy v roce 2000 za 42,01 koruny. Už v roce 2007 byl však den, kdy byl dolar jen za patnáct korun a něco. To byly dva extrémy. Vezměte si, že od roku 1995 či 1996, kdy se země po první fázi transformace stabilizovala, tak koruna vůči dolaru i euru dlouhodobě zpevňuje. Jsou různá období výkyvů, například u eura v letech 2013 až 2017, kdy to byl kurzový závazek. To podle mého názoru centrální banka vyhodnotila správě, protože chtěla posílit ekonomiku po negativních růstech z let 2012 a 2013. Teď zkrátka bude koruna dlouhodobě posilovat. Na to si exportéři musí zvykat.
Když vedle sebe postavíme avizované zdražování energií a aktuální zdražování úvěrů. Co je pro firmy větší hrozba?
Krátkodobě zdražování úvěrů.
Co očekáváte od příštím vlády, která s největší pravděpodobností vznikne na půdorysu koalice pěti stran?
To je skoro otázka na samostatný rozhovor, který by trval hodiny.
Zkuste tedy vypíchnout alespoň dva nebo tři nejdůležitější body.
Myslím si, že připravili docela propodnikatelský program. Ale je tam řada věcí, které bychom rádi viděli konkrétně. Mně osobně tam chybí zvýšení limitu pro paušální daň na dva miliony korun či nějaké větší přihlášení se k PPP projektům. Chápeme, že je potřeba stabilizovat veřejné finance. Nicméně tvrzení, že Babišova vláda nechává tuto zemi v katastrofálním rozvalu, je opravdu jen politické prohlášení. Babišova vláda také něco udělala a dokázala. I když je pravda, že ta populisticko-předvolební rozhodnutí o zvýšení všech možných platů a dávek, jsou problematická. A když si podrobně rozkliknete státní rozpočet, tak zjistíte, že covid může jen za část zhoršení naší finanční situace. Možná přes padesát procent jde na vrub populistických opatřeních posledních dvou let. Je tedy jasné, že vláda, přestože i podnikatelé od ní něco očekávají, musí veřejné finance stabilizovat, protože to i podnikatelé dlouhodobě potřebují.
