Uplynulý týden mnoho zajímavých událostí nenabízel a odpovídal tomu i vývoj kurzu české měny, který se prakticky vůbec nezměnil a nadále se pohybuje v okolí EUR/CZK 25,40. Patrně nejostřeji sledovaným momentem bylo středeční zveřejnění americké spotřebitelské inflace za měsíc září, které se ovšem nakonec obešlo bez většího překvapení. Cenová dynamika sice oproti srpnu narostla o 0,1 procentního bodu, ale výsledek 5,4 % meziročně nikterak nenabourává pozici americké centrální banky, a neotřásl tudíž ani trhem.
Podobně lze hodnotit i zápis z posledního zasedání Fedu, kterého jsme se dočkali ve stejný den. Ani zde nedošlo k velkému šoku, když zápis prakticky pouze potvrdil známou skutečnost, tedy že se američtí bankéři chystají ještě do konce letošního roku ohlásit zahájení procesu tlumení programu kvantitativního uvolňování a skončit by s ním chtěli kolem poloviny roku 2022.
Ani nadcházejících sedm dní nebude z pohledu koruny s největší pravděpodobností právě divokých. Dočkáme se pouze sady „měkkých“ indikátorů ekonomické aktivity v podobě indexů nákupních manažerů z Evropy i Spojených států. Hlavně v evropském zpracovatelském sektoru lze počítat s pokračujícím ochlazováním, když nedostatky výrobních vstupů postupně snižují ambice firem na další expanzi a úměrně tomu se již počínají snižovat i objemy objednávek.
Po další sérii negativních signálů z evropského průmyslu z nedávné doby – mezi které patří i ohlášené tlumení výroby v českých automobilkách – zde nelze vyloučit překvapení směrem dolů, které by mohla odskákat i koruna. Naopak sektor služeb by si měl dosavadní tempo expanze udržet.
Autorem textu je Vít Hradil, analytik Raiffeisenbank
