Závěr letošního roku zastihl českou měnu vůči euru v mimořádně dobré kondici. Koruna, která v těchto dnech osciluje okolo hranice 24,20 koruny za euro, totiž vůči společné evropské měně zpevnila na nejsilnější úroveň za posledních jedenáct let.
Skoro by bylo možné lámat si hlavu nad tím, proč se tak děje. Přece jen, české hospodářství zrovna příliš „neobšťastňují“ příznivé okolnosti. Tuzemské veřejné finance totiž mají do pořádku hodně daleko, ekonomiku drtí inflace a lidé šlápli při utrácení na brzdu. Navíc hospodářství nyní s největší pravděpodobností prochází recesí. Za současným stavem respektive sílou české koruny proto hledejme především variabilní politiku České národní banky (ČNB), která letos ukázala hned několik tváří.
Jisté je jedno. Posilující koruna vůči euru měla či stále má pro mnohé lidi nebo v některých ohledech pozitivní efekt. Pokud Češi letos vyjeli v druhé polovině roku do zahraničí nakupovat nebo se tuto zimu chystají do Alp na lyže, užijí si za své peníze „více muziky“. Silná koruna měla pochopitelně dopad i na cenu dováženého zboží, u něhož se tak logicky otevřel prostor pro jeho zlevnění. Zda k tomu skutečně došlo, pak bylo jen a pouze na vůli dotyčných obchodníků. Naopak méně pochopení najde současný stav nepochybně u exportérů, kteří obchodují v eurech a za své zboží dostanou v přepočtu méně českých korun.
Ruská inflační roznětka
Na úvod se ale vraťme v čase do prvních týdnů již končícího letošního roku. Tehdy byla situace zcela jiná. Když putinovské Rusko přepadlo sousední Ukrajinu, způsobilo to na světových trzích šok. A vzhůru zamířily ceny takřka všeho. Ropy, energií, komodit pro výrobu potravin, kovů, ale také služeb. Tyto tlaky pak přinesly nejen na starý kontinent takovou inflaci, která tady už dlouho nebyla.
Jedním z dočasných efektů této eskalace mezinárodní situace bylo i oslabení české měny vůči euru. Například 2. března se koruna vůči společné evropské měně obchodovala za 25,865 koruny, zatímco týden před tím kurz osciloval na hraně 25 korun za euro.
Nicméně pak nastalo něco, co se tu více než dvacet let nedělo. Do situace se totiž vložila Česká národní banka a poprvé od roku 2000 intervenovala s cílem či za účelem posílení koruny. A arzenál k tomu měla vskutku impozantní. Během takzvaného kurzového závazku, při kterém od listopadu 2013 do začátku dubna 2017 udržovala kurz koruny vůči euru kolem hodnoty 27 korun, nashromáždila obrovské devizové rezervy. Pro dokreslení, v onom období nakoupila eura za více než 2 biliony korun. Zatímco v první polovině předchozí dekády centrální bankéři uměle tiskli desítky miliard nových korun, aby drželi českou měnu na úrovni okolo 27 korun za euro, letos od jara zase prodávají miliardy (během „kurzového závazku“) nakoupených eur za koruny, aby udrželi její silnou úroveň.
Trh přistoupil na politiku ČNB
Vše nasvědčuje tomu, že trh současnou politiku ČNB akceptuje a přizpůsobil se jí. „Je zde poměrně jasný postoj ČNB k užívání devizových intervencí. Centrální banka hodlá bránit nadměrným výkyvům kurzu koruny. A v období od května do srpna letošního roku ČNB ukázala, že je ochotna intervenovat na podporu koruny i ve velkých objemech. A část účastníků finančního trhu přestalo bavit se s ČNB o kurz koruny přetahovat. Tomu by nasvědčovala i nízká potřeba intervenovat v posledních měsících – v říjnu ČNB na podporu koruny de facto neintervenovala,“ říká Miroslav Novák, hlavní ekonom společnosti Akcenta. „Zároveň to však neznamená, že se koruna pod prodejní tlak a potřeba intervencí ČNB nemůže v prvním čtvrtletí příštího roku vrátit,“ dodává Novák.
Efekt intervencí a jejich dalšího možného užití je z velké části psychologický. Obchodníci s korunovými aktivy jsou díky vysokým výnosům a stabilnímu kurzu spokojeni. A ti, kteří by přemýšleli o sázkách na oslabení koruny, si to ve velkém rozmyslí, protože by to znamenalo boj s ČNB a jejími mamutími rezervami, které jsou v přepočtu na jednoho obyvatele druhé největší na světě hned za Švýcarskem.
A je tu ještě jeden aspekt. V první polovině roku hrála koruně do karet především měnová politika ČNB, v jejímž čele stál guvernér Jiří Rusnok. A co víc, většina tehdejšího složení bankovní rady taky patřila (stejně jako Rusnok) mezi jestřáby. Takto názorově orientovaná bankovní rada pak v rámci boje s vysokou inflací rychle zvyšovala úrokové sazby, čímž se koruna stávala atraktivnější pro zahraniční investory.
Přesto ještě jedno citelnější oslabení koruna zaznamenala. Stalo se tak v květnu, kdy trhy postavila do pozoru zpráva o jmenování Aleše Michla do funkce nástupce Jiřího Rusnoka v čele centrální banky. Investoři se po oznámení této zprávy začali koruny zbavovat. Nicméně Česká národní banka opět zasáhla a přispěchala s prodejem eurových rezerv. Od té doby je ale koruna relativně klidná bez výraznějších výkyvů oběma směry. Její trend je nyní spíš taková, že proti euru pomalu, ale jistě posiluje.
Jaký je výhled?
Otázkou nyní je, zda tento trend bude pokračovat i příštím roce, od jehož začátku nás dělí už jen desítky hodin. Je potřeba brát v potaz, že válka na Ukrajině stále trvá, inflace nezmizí (a spíš ještě ukáže, zač je toho loket) a vláda Petra Fialy bude muset přistoupit k opatřením, jejichž cílem by měla být stabilizace české ekonomiky.
Analytici vesměs soudí, že současná síla české měny nevydrží a dojde k jejímu mírnému oslabení. „S ohledem na nepříznivé domácí fundamenty jako je schodkový běžný účet platební bilance, hospodářská recese, zužující se úrokový diferenciál, očekávám, že koruna začne opět oslabovat směrem k hranici 25 CZK/EUR,“ říká Miroslav Novák, hlavní ekonom společnosti Akcenta. „Výraznějšímu oslabení koruny však bude v případě potřeby bránit intervencemi Česká národní banka, takže se velmi dobře může stát, že po větší část první poloviny příštího roku se bude obchodovat v rozmezí cca 24,40 – 24,70 CZK/EUR jako v období letošní červen až říjen,“ uzavírá Novák.
