Situace v českém průmyslu se mění. Hlavní problém posledních dvou let – rozbité výrobní řetězce – pomalu ustupuje do pozadí. To ale neznamená, že s lepší dostupností polovodičů se automaticky blýská na lepší časy.
Novým zásadním problémem jsou vysoké vstupní ceny (zejména energií) a slábnoucí poptávka, která zjevně v řadě oblastí nedokáže dobře strávit rychlý cenový nárůst. Srpnový index PMI ukázal, že nové zakázky kvůli vysokým cenám klesají v průmyslu šestý měsíc v řadě a nejrychlejším tempem od května 2020 (čísla z ČSÚ vyznívají optimističtěji, ale jsou dva měsíce zpožděná). Klienti podle průzkumu PMI s nákupy napříč sektory více váhají a někteří z nich dokonce ruší rozdělané projekty. To se pomalu začíná odrážet i v produkci, která v průběhu léta dál klesala.
To už do určité míry bylo vidět i z “tvrdých” dat z ČSÚ za červen a uvidíme, co tento týden napoví další výsledky za červenec. Podle červnových čísel jsou na tom špatně zejména energeticky náročnější odvětví jako chemický průmysl (-5,2 % meziměsíčně a -2,3 % meziročně) nebo zpracovatelé kovů (-8,3 % meziměsíčně a -10,5 % meziročně).
A špatně jsou na tom také odvětví závislá na větších investičních projektech – například strojírenství (-7,9 % meziměsíčně a -7,4 % meziročně). Na druhou stranu výrobci dopravních prostředků pomalu začínají těžit z toho, že napětí v subdodavatelských řetězcích slábne a jsou schopni dokončovat rozdělanou výrobu (+2,3 % meziměsíčně a 18,2 % meziročně).
Autorem analýzy je Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
