Americké akciové trhy jako by se srovnaly s celní ofenzivou oznámenou Donaldem Trumpem v “den osvobození” – hlavní akciové indexy jsou zpět nedaleko úrovní z počátku dubna. Znamená to, že je vyhráno a “jede se dál”? Bohužel ne. Akciové indexy v posledních dvou týdnech těžily z kombinace několika příznivých faktorů, které se mohou v průběhu nadcházejících týdnů vyčerpat.
Za prvé, lepší než očekávaná výsledková sezóna amerických společností za první kvartál. Dosavadní výsledky (reportovalo zhruba 70 % společností) ukazují na růst zisků o 12 % (oproti očekávání 6 % na začátku výsledkové sezóny). Příjemný pohled na bilanci a výsledky amerických podniků tak otupil strach z počátku dubna a přispěl k zastavení akciových výprodejů.
Jedná se však do značné míry o “stará čísla”, čemuž odpovídá i to, že naprostá většina reportujících společností rozebírala v hovorech s analytiky nejistotu spojenou s novými cly a zhruba čtvrtina z nich dokonce scénáře pro eventuální americkou recesi.
Za druhé, dalším úlevným faktorem posledních dvou týdnů byla makro-čísla jak z USA, tak z Evropy. První ochutnávka dubnových podnikatelských nálad sice ukazuje na horšící se hodnocení zahraničních zakázek, ale celková nálada v průmyslu se zatím prakticky nezhoršila, a to jak v USA, tak v eurozóně.
Může to být do značné míry dáno tím, že start průmyslu do nového roku byl slušný a v dubnu zatím efekt cel v dodavatelských řetězcích jednoduše nebyl cítit. To se může změnit, a to zejména na trase Čína-USA, kde jsou v platnosti vzájemná cla ve výši prakticky znemožňující zahraniční obchod (výrazně přesahující 100 %).
Plavba nákladní lodi z Číny do USA však může trvat až 40 dní a americký byznys ani spotřebitel tak plnou sílu výpadků čínských subdodávek zatím nepocítil. Ve druhé polovině dubna jsme však již viděli pokles nových objednávek nákladních lodí na trase z Číny na západní pobřeží USA skoro o 50 % (meziročně). Nálada se tedy může rychle měnit.
A za třetí, Donald Trump (zřejmě i pod tlakem okolí) začíná trochu obrušovat svoji proti-obchodní rétoriku a nepřichází zatím s novou celní ofenzivou. Naopak uděluje výjimky z plošných cel (americký automotive, elektronika z Číny) a hovoří o pokroku v jednáních s Čínou. Trhy tak nabyly dojmu, že de-eskalace obchodní války s Čínou je na spadnutí a další eskalace je v zásadě “mimo hru”. To může být až příliš optimistické čtení dnešní situace.
Podle zpráv z Číny zatím žádná vážnější jednání neprobíhají. Čínskou prioritou je, zdá se (na rozdíl od EU), snaha nevyjít ze střetu super-velmocí jako ta “slabší”, a nechce tak Donaldu Trumpovi nabízet jako první ústupky ani iniciovat start jednání. V takové atmosféře může být de-eskalace obchodního napětí mezi Čínou a USA velmi složitá.
A pokud přetrvají vzájemná cla na velmi vysokých úrovních (vyšších než 50 %), roste pravděpodobnost, že Donald Trump nakonec bude muset zvážit další navýšení cel na nejbližší obchodní partnery Číny (Vietnam a Thajsko), které by se jinak jednoduše staly překladištěm pro zboží “made in China”.
Autorem textu je Jan Bureš, hlavní ekonom Patria Finance
