Hlávkova nadace slaví 120 let. Přečkala války i totalitu, podporuje studenty i vědce

Josef_Hlávka_manželka_Zdeňka_před_1902

Umožnila získat vzdělání mnoha stovkám studentů. Její záslužnou činnost nepřeťaly ani turbulence způsobené světovými válkami, nacistickou okupací či komunistickou totalitou. Řeč je o Hlávkově nadaci, nejstarší české instituci tohoto druhu, kterou přesně před 120 lety založil architekt, stavební podnikatel, politik a mecenáš Josef Hlávka.

Hlávkova nadace – svým přesným názvem „Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových“ – podporuje zejména mladé umělce a doktorandy, vydává odborné publikace, uděluje medaile Josefa Hlávky vynikajícím vědcům a umělcům, ceny za vědeckou literaturu a vykonává mnoho dalších veřejně prospěšných aktivit.

Při vyslovení jména Josef Hlávka se mnoha lidem asi vybaví Hlávkův most, Hlávkova kolej a nebo právě Hlávkova nadace.

„Poroučeje toto se vší upřímnou oddaností a vší dobrou vůlí ku povznesení a sesílení národa Českého ustanovené „Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových“ s veškerým jeho jměním, se všemi úkoly a účely do vůle Boží – v níž jedině žádoucí zdar a dosažitelný blahodárný výsledek jich spočívá – končím pln důvěry v Prozřetelnost Božskou a v sílu svého národa s úpěnlivou prosbou:

Aby Nejvyšší Vládce nade všemi lidmi a národy vzal „Nadání“ toto, jeho úkoly a cíle nejmilostivěji pod nejmocnější Svou ochranu, aby je chránil ode všeho zlého, nedal zahynouti jim zkázou,“ napsal 25. ledna 1904 ve své poslední vůli architekt, stavební podnikatel, politik a mecenáš Josef Hlávka. A právě od tohoto data se píší dějiny této nadace.

Při vyslovení jména Josef Hlávka se mnoha lidem asi vybaví Hlávkův most, Hlávkova kolej a nebo právě Hlávkova nadace. Horší už to bude u většiny lidi s okamžitým vybavením Hlávkovy podobizny. Dobové portréty zachycují Hlávku jako „vážného vousatého muže s lehce podmračenou tváří a vlídnýma očima“.

Povězme se něco o jeho životě. Josef Hlávka se narodil 15. února 1831 v západočeských Přešticích a byl druhorozeným synem purkmistra Antonína Hlávky a Anny Hlávkové, rozené Stachové. Mladý Hlávka studoval na gymnáziích v Klatovech i v Kolíně a stavovskou reálku v Praze. Již od dětství jevil zájem o architekturu a tak jej jeho otec dal studovat pozemní stavitelství na pražské polytechnice.

Hlávkovi ještě nebylo ani 30 let a sám se vrhl na podnikání. Lze říci, že měl zlaté ruce, protože na co sáhl, to se mu podařilo. Navíc byl velmi pilný a z dnešního pohledu obrovský workoholik.

Odsud Hlávka zamířil do Vídně a díky svým studijním výsledkům roku 1854 získal Státní cenu. Studium však bylo drahé, a tak si Hlávka přivydělával o prázdninách na stavbách jako zednický učeň, pak jako stavbyvedoucí a nakonec coby ředitel kanceláře u stavitele Františka Šebka.

Brzy však nastala změna. Hlávkovi ještě nebylo ani 30 let a sám se vrhl na podnikání. Lze říci, že měl zlaté ruce, protože na co sáhl, to se mu podařilo. Navíc byl velmi pilný a z dnešního pohledu obrovský workoholik. V letech 1860 – 1869 postavila Hlávkova stavební kancelář 142 staveb. Tím se mohla pochlubit jen málokterá firma té doby.

V Praze podle vlastního návrhu vybudoval Zemskou porodnici u Apolináře, založil Hlávkovu kolej pro nemajetné nadané studenty. Na Ukrajině v Černovicích postavil rezidenci biskupa. Výrazně se prosadil ve Vídni. Asi nejznámějším dílem Hlávkovy stavební kanceláře je budova opery.

Pracovní vypětí a namáhavé cestování si vyžádalo svou daň. Na podzim roku 1869 Hlávka zkolaboval a ochrnuly mu obě nohy. Osmatřicetiletý muž se ocitl na invalidním vozíku, musel opustit kancelář a odejít do ústraní na zámek v Lužanech, nedaleko jeho rodných Přeštic. O jedenáct let později se jeho zdravotní stav ale zlepšil a mohl znovu chodit.

Po Hlávkově smrti byl do nadace převeden veškerý jeho majetek, který ve financích, budovách, cenných papírech a dalším majetku dle notářského soupisu činil 5 279 726 korun.

Během svého života na zámku Lužany Hlávka se svou druhou ženou Zdeňkou Havelkovou (ta první se jmenovala Marie Čermáková a v roce 1882 zemřela na tuberkulózu) vytvořili jedinečné a inspirativní prostředí pro své hosty, kterými byli přední osobnosti z kulturních, vědeckých i politických kruhů.

V Lužanech se zrodila řada projektů jako například stavba studentských kolejí, nové budovy Akademie výtvarných umění a mnohé další. Hlávka mimo jiné hradil první kompletní překlad Shakespearova díla, podporoval Julia Zeyera, Oskara Nedbala a jeho proslulé kvarteto a mnoho dalších.

Své mecenášské úsilí Hlávka završil v lednu 1904 založením nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových“. Po Hlávkově smrti byl do nadace převeden veškerý jeho majetek, který ve financích, budovách, cenných papírech a dalším majetku dle notářského soupisu činil 5 279 726 korun.

I když finanční a ekonomický otřes spojený s průběhem I. světové války znehodnotil majetkovou základnu nadace, její činnost až do roku 1939 byla pro českou společnost a její vzdělanost velkým přínosem. Jenom podpora 3 a půl tisíce vysokoškolských studentů ubytovaných zdarma na Hlávkově koleji znamenala otevření cesty ke vzniku a uplatnění české inteligence v české společnosti.

Význam myšlenkového odkazu Josefa Hlávky ovlivnilo působení této nadace i po roce 1945. V roce 1953 byly rozhodnutím vlády zrušeny všechny české nadace s výjimkou té Hlávkovy, které byla ponechána možnost formální existence s určitým vlastivědným posláním a torzem původní majetkové podstaty.

Od roku 1991 přiznala správní rada Nadání vynikajícím studentům zejména pražských vysokých škol a mladým vědeckým pracovníkům a umělcům nadační příspěvky v celkové výši více než 55 milionů korun českých.

O rok později byl zrušen Národohospodářský ústav, studentskému spolku pražských vysokoškoláků byla odňata kolej Josefa Hlávky a převedena do vlastnictví československého státu. Samotnému zrušení Hlávkovy nadace se podařilo ještě do roku 1989 několikrát zabránit.

V současné době Hlávkova nadace spravuje nadační jmění, především v podobě nemovitostí, zejména zámek Josefa Hlávky v Lužanech u Přeštic a nadační domy v Praze. Výnosy z pronájmů slouží na pokrytí nákladů spojených s nadační činností.

Od roku 1991 přiznala správní rada Nadání vynikajícím studentům zejména pražských vysokých škol a mladým vědeckým pracovníkům a umělcům nadační příspěvky v celkové výši více než 55 milionů korun českých. V ediční řadě Národohospodářského ústavu bylo vydáno 79 odborných studií.

V dějinách českých zemích, ale i rakousko-uherského mocnářství Josef Hlávka zanechal velkou stopu. Během svého života
byl zvolen do říšské rady i do zemského sněmu, získal velké množství ocenění a roku 1891 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny a rok před smrtí mu byl udělen Velkokříž Řádu císaře Františka Josefa I. Josef Hlávka zemřel 11. března 1908 ve věku 77 let.


Autorem textu je publicista Jiří Štefek

Sdílet článek

Share on facebook
Share on twitter
Share on linkedin

Mohlo by Vás zajímat