Včera zveřejněný zpřesněný odhad HDP potvrdil, že ekonomika eurozóny se nachází v útlumu, který alespoň prozatím nevyústil v propad růstu do červených čísel. Stalo se tak však jen velmi těsně – v mezikvartálním srovnání ekonomika eurozóny v posledním čtvrtletí 2022 stagnovala, což je o desetinku procentního bodu horší výsledek oproti bleskovému odhadu. Hlavní roli sehrály v tomto směru především negativní revize v Irsku (z +3,5 % na +0,3 %) a také Německu (z -0,2 % na -0,4 %).
Hospodářská stagnace jde v eurozóně primárně na vrub slabé domácí poptávce. Spotřeba domácností v reakci na prudký pokles reálných příjmů propadla na konci roku – s výjimkou pandemie Covid-19 – vůbec nejrychlejším tempem od vzniku eurozóny. Ještě markantněji poklesla investiční aktivita (-3,6 %), kde pravděpodobně sehrála roli nejen přetrvávající nejistota (zvláště v energeticky náročných odvětvích průmyslu), ale také zkreslení v podobě slabých irských čísel, jež reflektují účetní aktivitu nadnárodních korporací v oblasti duševního vlastnictví.
Na druhé straně, hospodářskému růstu pomohly vládní výdaje, které byly částečně spojené s opatřeními na podporu domácností a firem proti drahým energiím. Podobně pak působily také čisté exporty, kde však sehrály prim prudce klesající importy, nikoli oživení na exportní straně.
Předpokládáme, že v prvním čtvrtletí tohoto roku zůstane růst v eurozóně nevýrazný, což je v souladu jak s příchozími měsíčními čísly, tak naším nowcastem (+0,2 % mezikvartálně). Z pohledu ECB není včerejší výsledek zásadním překvapením, byť sama centrální banka ve své prosincové prognóze očekávala mělkou zimní recesi.
Podstatnější jsou pro ECB v tuto chvíli jádrová inflační čísla, která nejenže zůstávají vysoká, ale dokonce (v meziročním srovnání) dále akcelerují. A právě to bude tím hlavním důvodem, proč na svém březnovém zasedání centrální banka znovu zvýší depozitní sazbu o 50bps na 3,0 %, přičemž bude signalizovat, že cyklus utahování měnové politiky tímto zdaleka nekončí.
Autorem textu je Dominik Rusinko, analytik ČSOB
