Umožnila získat vzdělání mnoha stovkám studentů. Její záslužnou činnost nepřeťaly ani turbulence způsobené světovými válkami, nacistickou okupací či komunistickou totalitou. Řeč je o Hlávkově nadaci, nejstarší české instituci tohoto druhu, kterou přesně před 120 lety založil architekt, stavební podnikatel, politik a mecenáš Josef Hlávka.
Hlávkova nadace – svým přesným názvem „Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových“ – podporuje zejména mladé umělce a doktorandy, vydává odborné publikace, uděluje medaile Josefa Hlávky vynikajícím vědcům a umělcům, ceny za vědeckou literaturu a vykonává mnoho dalších veřejně prospěšných aktivit.
Při vyslovení jména Josef Hlávka se mnoha lidem asi vybaví Hlávkův most, Hlávkova kolej a nebo právě Hlávkova nadace.
„Poroučeje toto se vší upřímnou oddaností a vší dobrou vůlí ku povznesení a sesílení národa Českého ustanovené „Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových“ s veškerým jeho jměním, se všemi úkoly a účely do vůle Boží – v níž jedině žádoucí zdar a dosažitelný blahodárný výsledek jich spočívá – končím pln důvěry v Prozřetelnost Božskou a v sílu svého národa s úpěnlivou prosbou:
Aby Nejvyšší Vládce nade všemi lidmi a národy vzal „Nadání“ toto, jeho úkoly a cíle nejmilostivěji pod nejmocnější Svou ochranu, aby je chránil ode všeho zlého, nedal zahynouti jim zkázou,“ napsal 25. ledna 1904 ve své poslední vůli architekt, stavební podnikatel, politik a mecenáš Josef Hlávka. A právě od tohoto data se píší dějiny této nadace.
Při vyslovení jména Josef Hlávka se mnoha lidem asi vybaví Hlávkův most, Hlávkova kolej a nebo právě Hlávkova nadace. Horší už to bude u většiny lidi s okamžitým vybavením Hlávkovy podobizny. Dobové portréty zachycují Hlávku jako „vážného vousatého muže s lehce podmračenou tváří a vlídnýma očima“.
Povězme se něco o jeho životě. Josef Hlávka se narodil 15. února 1831 v západočeských Přešticích a byl druhorozeným synem purkmistra Antonína Hlávky a Anny Hlávkové, rozené Stachové. Mladý Hlávka studoval na gymnáziích v Klatovech i v Kolíně a stavovskou reálku v Praze. Již od dětství jevil zájem o architekturu a tak jej jeho otec dal studovat pozemní stavitelství na pražské polytechnice.
Hlávkovi ještě nebylo ani 30 let a sám se vrhl na podnikání. Lze říci, že měl zlaté ruce, protože na co sáhl, to se mu podařilo. Navíc byl velmi pilný a z dnešního pohledu obrovský workoholik.
Odsud Hlávka zamířil do Vídně a díky svým studijním výsledkům roku 1854 získal Státní cenu. Studium však bylo drahé, a tak si Hlávka přivydělával o prázdninách na stavbách jako zednický učeň, pak jako stavbyvedoucí a nakonec coby ředitel kanceláře u stavitele Františka Šebka.
Brzy však nastala změna. Hlávkovi ještě nebylo ani 30 let a sám se vrhl na podnikání. Lze říci, že měl zlaté ruce, protože na co sáhl, to se mu podařilo. Navíc byl velmi pilný a z dnešního pohledu obrovský workoholik. V letech 1860 – 1869 postavila Hlávkova stavební kancelář 142 staveb. Tím se mohla pochlubit jen málokterá firma té doby.
V Praze podle vlastního návrhu vybudoval Zemskou porodnici u Apolináře, založil Hlávkovu kolej pro nemajetné nadané studenty. Na Ukrajině v Černovicích postavil rezidenci biskupa. Výrazně se prosadil ve Vídni. Asi nejznámějším dílem Hlávkovy stavební kanceláře je budova opery.
Pracovní vypětí a namáhavé cestování si vyžádalo svou daň. Na podzim roku 1869 Hlávka zkolaboval a ochrnuly mu obě nohy. Osmatřicetiletý muž se ocitl na invalidním vozíku, musel opustit kancelář a odejít do ústraní na zámek v Lužanech, nedaleko jeho rodných Přeštic. O jedenáct let později se jeho zdravotní stav ale zlepšil a mohl znovu chodit.
Po Hlávkově smrti byl do nadace převeden veškerý jeho majetek, který ve financích, budovách, cenných papírech a dalším majetku dle notářského soupisu činil 5 279 726 korun.
Během svého života na zámku Lužany Hlávka se svou druhou ženou Zdeňkou Havelkovou (ta první se jmenovala Marie Čermáková a v roce 1882 zemřela na tuberkulózu) vytvořili jedinečné a inspirativní prostředí pro své hosty, kterými byli přední osobnosti z kulturních, vědeckých i politických kruhů.
V Lužanech se zrodila řada projektů jako například stavba studentských kolejí, nové budovy Akademie výtvarných umění a mnohé další. Hlávka mimo jiné hradil první kompletní překlad Shakespearova díla, podporoval Julia Zeyera, Oskara Nedbala a jeho proslulé kvarteto a mnoho dalších.
Své mecenášské úsilí Hlávka završil v lednu 1904 založením nadace „Nadání Josefa, Marie a Zdenky Hlávkových“. Po Hlávkově smrti byl do nadace převeden veškerý jeho majetek, který ve financích, budovách, cenných papírech a dalším majetku dle notářského soupisu činil 5 279 726 korun.
I když finanční a ekonomický otřes spojený s průběhem I. světové války znehodnotil majetkovou základnu nadace, její činnost až do roku 1939 byla pro českou společnost a její vzdělanost velkým přínosem. Jenom podpora 3 a půl tisíce vysokoškolských studentů ubytovaných zdarma na Hlávkově koleji znamenala otevření cesty ke vzniku a uplatnění české inteligence v české společnosti.
Význam myšlenkového odkazu Josefa Hlávky ovlivnilo působení této nadace i po roce 1945. V roce 1953 byly rozhodnutím vlády zrušeny všechny české nadace s výjimkou té Hlávkovy, které byla ponechána možnost formální existence s určitým vlastivědným posláním a torzem původní majetkové podstaty.
Od roku 1991 přiznala správní rada Nadání vynikajícím studentům zejména pražských vysokých škol a mladým vědeckým pracovníkům a umělcům nadační příspěvky v celkové výši více než 55 milionů korun českých.
O rok později byl zrušen Národohospodářský ústav, studentskému spolku pražských vysokoškoláků byla odňata kolej Josefa Hlávky a převedena do vlastnictví československého státu. Samotnému zrušení Hlávkovy nadace se podařilo ještě do roku 1989 několikrát zabránit.
V současné době Hlávkova nadace spravuje nadační jmění, především v podobě nemovitostí, zejména zámek Josefa Hlávky v Lužanech u Přeštic a nadační domy v Praze. Výnosy z pronájmů slouží na pokrytí nákladů spojených s nadační činností.
Od roku 1991 přiznala správní rada Nadání vynikajícím studentům zejména pražských vysokých škol a mladým vědeckým pracovníkům a umělcům nadační příspěvky v celkové výši více než 55 milionů korun českých. V ediční řadě Národohospodářského ústavu bylo vydáno 79 odborných studií.
V dějinách českých zemích, ale i rakousko-uherského mocnářství Josef Hlávka zanechal velkou stopu. Během svého života byl zvolen do říšské rady i do zemského sněmu, získal velké množství ocenění a roku 1891 byl jmenován doživotním členem panské sněmovny a rok před smrtí mu byl udělen Velkokříž Řádu císaře Františka Josefa I. Josef Hlávka zemřel 11. března 1908 ve věku 77 let.
Autorem textu je publicista Jiří Štefek
