Róberta Budaje provází sport od narození. Od mala hrál lední hokej, šest let potom v nejvyšší slovenské lize. Po ukončení profesionální hokejové kariéry a studiu na vysoké škole se začal výrazněji angažovat v rodinném podnikání. Jeho otec založil už na začátku 90.let společnost Elbe Hockey, s.r.o., která se sportovním vybavením zabývá. Róbert se pak vrhl i na zcela jiný, individuální sport – triatlon. Letos se dostal na mistrovství světa na Havaji. Proto jsme ho vyzpovídali nejenom o byznysu ale také právě o závodech na Havaji.
Triatlon na Havaji, to může být splněný sen každého triatleta, která se ale může stát velmi rychle noční můrou. Jak to bylo u tebe?
Havaj je opravdu snem každého triatlonisty. Každý, kdo začne plavat, jezdit na kole a běhat o těchto závodech ví, a považuje je za svatý grál tohoto sportu. Proto se mi jednoznačně splnil sen. Podařilo se mi to i díky Akcentěa její podpoře. Celý závod je unikátní a přál bych každému, aby to zažil.
Myslíš tím asi atmosféru a ne defekty, které tě na trati provázely, protože tvoje cesta do cíle nebyla vůbec jednoduchá…
Přesně tak. Defekty a chyby ale k tomuto sportu patří. Častokrát jsem viděl profíky, kteří kvůli poruchám nebo chybám v přípravě závod nedokončí. Takže jsem nebyl ze svého výkonu zklamaný, i když byl daleko za očekáváním. Měl jsem osobní ambice a když se podívám na svůj výsledný čas, je to trochu trpké. Beru to ale tak, že tam mám nedokončenou práci a jednoho dne tam přijdu a svoje ambice naplním. Jak jsem ale říkal, je to opravdu velmi specifický závod. Atmosféra celý ten týden je opravdu taková, že se cítíte jako na mistrovství světa a každým kouskem těla ji nasáváte. To že mi to nevyšlo podle představ, je negativum, které ale není až tak podstatné.
Když jsi k triatlonu přešel z hokeje, byla hned tvoje meta dostat se na Havaj? Nebo jsi k tomu postupně dozrál?
Na začátku je to vždy o tom, že to člověka začne bavit, začne se v tom sportu „vzdělávat“ a najde si takové vzdálenosti, které mu nejvíce vyhovují. To taky hodně závisí na čase, který tomu chcete věnovat. Zorganizovat si život totiž není úplně snadné, protože trénujete tři sporty najednou. I já jsem začal tím, že jsem dobíhal hluboko v poli poražených a s pocitem, že na víc nemám. Pak ale přišly další závody, získal jsem zkušenosti a „zažral“ jsem se do toho. S tím začala růst i výkonnost. Měnil jsem tréninkové metody, snažil se být lepší. Až jsem se dostal do bodu, kdy jsem věděl, že mám na to, abych se dokázal prosadit na Ironman závodech do takové míry, abych se kvalifikoval na Havaj. I když nikdy nevíš, zda nepřijde defekt nebo jaká zrovna přijede konkurence. Takže je to vývoj: začínáš s triatlonem, víš, že nějaká Havaj je, ale je to tak daleko, že si to nedokážeš ani představit. Ale postupem času se tam chceš dostat.
Říkáš postupem času. Ale ty jsi to vzal dost sprintem, ne? Triatlon zas tak dlouho neděláš, co vím?
Máš pravdu, nedělám ho dlouho. Myslím, že před pěti lety jsem byl na prvních místních krátkých závodech. A v roce 2020 jsem byl potom na prvním dlouhém triatlonu.
Takže stačilo dva roky abys to dotáhl až na Havaj. To je obdivuhodný výkon, protože někteří triatleti se tam pokoušejí nominovat celý život a nepodaří se jim to.
Je to asi souhra řady věcí a také štěstí. Důležité jsou určitě sportovní základy. Já jsem celý život hrál hokej. Teď vím, že veškerá hokejová příprava ze mě vůbec neudělala dobrého hokejistu, ale dobrého maratonce a triatlonistu. Za to bych chtěl bývalým trenérům poděkovat.
Dlouhý triatlon – Ironman
Triatlon je individuální multisportovní závod zahrnující tři části (plavání, jízda na kole a běh), které je nutné absolvovat ve stanoveném pořadí v těsném sledu. Dle různých délek rozeznáváme pak i disciplíny triatlonu. Tzv. dlouhý triatlon, neboli Ironman, se skládá z plavání dlouhého3,8 km, na kole je nutné ujet 180 km a závěrem uběhnout 42,2 km, tedy maraton. Mistrovství světa v Ironmanu se koná každoročně na Havaji už od roku 1978.
Oproti hokeji je ale tenhle sport hodně „o hlavě“. Čím delší závod, tím víc si to člověk musí v hlavě srovnat, aby šlo tělo dál i při takových extrémních závodech. Je to tak?
Ano, mentální aspekt je v triatlonu nesmírně důležitý a je třeba to taky trénovat. Přešel jsem z kolektivního sportu, kde neustále komunikuješ se spoluhráči a trenéry ke sportu individuálnímu a je to velká změna. Navíc ty závody jsou jen třešinkou na dortu. Asi nejhorší je si v hlavě srovnat při tréninku, že jdu například trénovat kolo a jedu na šest hodin. Musíš se donutit a nesmíš to vzdát.
Připravit se na závod je tedy hodně časově náročné. Co na to říká rodina?
Mám velké štěstí, že mě rodina podporuje, bez toho to nejde. Pracuji v naší rodinné firmě, kde jsem pánem svého času. Mám taky skvělou manželku, která je jedním z mých tréninkových partnerů. Tím druhým je můj syn. Takže když to jen trochu jde, beru je na trénink s sebou, jsou můj podpůrný tým na závodech. Na Havaji tedy bohužel nebyli. Jsem ale moc rád, že je to baví a podporují mě.
Vraťme se k té hlavě a Havaji. Neměl jsi sto chutí ten závod vzdát, když se ti podruhé porouchalo kolo na trati?
Bylo to těžké a možná někde vzadu ta myšlenka byla, ale stále jsem bojoval. Když jel kolem soupeř, volal jsem, jestli nemá duši. Tu mi dát nemohl, protože to není povolené. Tak ji zahodil do pole a odjel. Měla ale krátký ventilek. Dát tam extender vyžadovalo použít kombinačky. Měl jsem ale jen svoje zuby, které to trochu odnesly. Po hodině se mi to podařilo opravit a v tu chvíli přijelo servsiní auto. Důležité je nevzdat se.
Tak o to silnější musel být ten pocit, když jsi proběhl cílovou branou, ne?
Byl to neskutečný pocit, nejkrásnější, jaký jsem ve sportu zažil. Když jsem běžel ten poslední kilometr po koberci, mezi těmi lidmi, říkal jsem si: Ty kokos, dneska jsem si to fakt zasloužil. Bylo to vydřené a sáhl jsem si na dno svých sil. Čas sice nebyl takový, jaký jsem si plánoval, ale o něj vlastně až tak moc nejde.
Jak ti pomáhá sport v byznyse? Tedy kromě toho, že se vaše rodinná firma na sport zaměřuje.
Sport v byznyse určitě pomáhá. Když na toto téma najdeme společnou řeč například s obchodním partnerem, vztahy se prohloubí, dostanou se na jinou úroveň a snáze se uzavírají dohody a otevírají se nové dveře v komunikaci. Celá ta spolupráce mi potom přijde pevnější.
Překonávají se ti i snáze překážky v profesním životě? Když si vzpomeneš, jak ses musel poprat na trati s horšími věcmi?
Všiml jsem si na sobě, že díky tratlonu si posouvám nejenom fyzické ale i mentální hranice dál a dokážu si problém, který vznikne v práci či v rodině, v zásadě kdekoliv porovnat s tím, co už jsem zažil. Člověk pak hledá cestu, jak problémy vyřešit, hledá nějaký pozitivní bod, přístup. V žádném případě to prostě nechceš hned vzdát. Několikrát jsem měl problém na kole sto kilometrů od domova a rozmýšlel jsem, jestli někomu volat, ale nakonec jsem se s tím vždycky nějak popral, zaimprovizoval, vyřešil to a dojel domů. Problém se dá vždycky vyřešit, když je vůle.
Sport a byznys se prolíná tvým životem. Můžeš vaši rodinnou firmu, kterou tvůj otec vybudoval, představit?
Můj otec založil v roce 1993 firmu Elbe Hockey, která se zabývá velkoobchodem a maloobchodem se sportovním vybavením. Primárně se zaměřujeme na hokej. Firma prošla určitým vývojem a aniž chci svou roli nějak zveličovat, za důležitý milník lze považovat můj vstup do firmy vlastně už během studia na střední škole a naplno po ukončení vysoké školy. Rozhýbal jsem víc digitální stránku našeho byznysu, vybudovali jsme e-shop, který je v naší branži nejstarší na Slovensku. Samozřejmě ho neustále vylepšujeme, což je nekonečný proces. Snažíme se jít co nejmodernější cestou. Z podstaty našeho podnikání obchodujeme s partnery z Asie, Severní Ameriky, Evropy. Snažíme se posouvat dál i když samozřejmě trh má své limity. Aktuálně se náš roční obrat pohybuje kolem dvou milionů eur
Jak se vám daří vyrovnávat se s problémy, které přicházejí ze všech stran? Ať už je to covid, výrobní kapacity v Číně, doprava, válka na Ukrajině.
Samozřejmě to vnímáme, ale stejně jako v triatlonu je důležité nevěšet hlavu a nehodit hokejku na tribunu. Jdeme dál svojí cestou. Překážky si musíme uvědomit, ale našli jsme v tom i pozitivní věci. Covidová situace nám nakonec pomohla více rozvinout online a v tomto sektoru stále rosteme. Situace je těžká pro každého, každý se s ní vypořádává po svém. Když jsem zmínil milníky ve vývoji firmy, tak bych rád zmínil, že jedním z nich je i začátek naší spolupráce s Akcentou.
Tak když už jsi o tom sám začal – proč jste se rozhodli pro využívání jejích služeb v oblasti devizových obchodů?
Vyhovuje nám přístup a celý systém, teď jsme například začali víc využívat online platformu OLB. Vždycky jsme se také domluvili na oboustranně výhodných podmínkách, což nám generuje úspory. Začali jsme také využívat zajištění proti kurzovému riziku, což pro nás dříve nebyly známé produkty, ale Akcenta nás je naučila efektivně využívat.
A jaké jsou plány do budoucna? Myslím tím jak firemní, tak samozřejmě i ty sportovní?
Aktuálně odevzdáváme našim obchodním partnerům předobjednávky pro další sezónu, chceme nastavit co nejlépe cashflow, určitě budeme pracovat dále na online tváři firmy. V rámci dlouhodobých plánů chceme postavit novou budovu se skladovacími prostory, protože ta současná nám je už malá. Chceme dostat vše pod jednu střechu. A sportovní? Teď hlavně trochu oddych a potom se začnu připravovat na další sezónu.
Bude další „dovolená“ na Havaji?
Havaj určitě bude, jen nejsem přesvědčený, že to bude příští rok. Vyžaduje to příliš mnoho času, financí a notnou dávku štěstí, aby se člověk kvalifikoval. Je potřeba si to víc naplánovat. Teď jsem se kvalifikoval a za měsíc letěl. Myslím si, že je lepší se kvalifikovat rok dopředu a potom už všechno směřovat jen a jen na přípravu. Na Havaji musí být prostě ta nejlepší forma. Poskytne to také lepší prostor pro zajištění ubytování a letenek, které pak nemusíš kupovat za předražené ceny na poslední chvíli. Takže příští rok se určitě na nějakém triatlonu uvidíme, jen zatím nejsem na žádný přihlášený, což je problém, protože motivace trénovat je tím pádem nižší. Jakmile se jednou přihlásíš, tak už to máš v hlavě a chceš se připravit co nejlíp. Pro mě je krásné vidět, jak stoupá forma, jak se lepší moje časy, můj výkon.
Takže i ve sportu jsi takový ten analytický typ, který sleduje všechny metriky a vyhodnocuje je?
Přesně, rád to zkoumám a moje heslo je: Nedá se zlepšit to co se nedá změřit nebo spočítat. Tím se řídím ve sportu i v byznyse. Prostě zlepším jen to, co změřím.
