Avizovaná absence výraznějších kurzotvorných informací přispěla k tomu, že koruna během minulého týdne nenabrala žádný směr a dále zůstává v blízkosti 23,6-23,7 EUR/CZK. K výraznějšímu posílení chybí důvody, k výraznějšímu oslabení naopak brání verbální intervence ČNB. Ta v aktuálním prostředí nemá důvod cokoliv na své pozici měnit, kdy silnější kurz ji napomáhá ke snižování inflace.
Nenachází se ani pod tak silným tlakem exportérů, jako například v roce 2008, kdy koruna rychle posilovala spíše na základě spekulací nežli fundamentů, a to až do oblasti pod 23,0 EUR/CZK. Tehdy kvůli ztrátám plynoucím z rekordně posilujícího kurzu koruny žádaly exportéři ČNB mj. o snížení úrokových sazeb.
Výraznější pohyb v uplynulém týdnu naopak zaznamenal eurodolar, kdy euro oslabilo o více jak 1 % až k 1,05 EUR/USD. Důvodem byl i vyšší než očekávaný páteční výsledek Fedem preferovaného jádrového PCE deflátoru, který naznačuje potřebu více jestřábí měnové politiky. Předpokládaný vrchol sazeb se tak za týden posunul o dalších 10bb vzhůru nad 5,4 %.
Tento týden z české ekonomiky dorazí ceny výrobců (úterý), které zejména kvůli cenám energií přinesou ještě meziměsíční růst. Ve středu bude následovat index nákupních manažerů (PMI) ve výrobě a týden uzavře druhý odhad HDP za Q4’22, jehož součástí bude i podrobná struktura. Globální trhy budou zajímat především čísla z eurozóny, kde vychází únorová inflace (čtvrtek).
Hlavní pozornost bude mířit především k jádrové složce, která po revizi dosáhla v lednu meziročně 5,3 % a znovu překonala sérii v posledním roce vytvářených historických maxim. Setrvání na těchto vysokých úrovních, tak jak předpokládá trh, by mohlo nahrávat euru kvůli nutné přísnější měnové politice.
Autorem textu je Vratislav Zámiš, analytik Raiffeisenbank
