Když se Miloš Vránek mladší rozhodoval na střední škole o své budoucnosti, zvítězil vnitřní hlas: „Chci pomáhat nemocným a být dobrým doktorem.“ Tak se také stalo. Přesto ani v bílém plášti, jako neurolog, nepřestal sledovat podnikání svého otce a po čase mu nabídl, že mu pomůže s řízením společnosti Renocar. Firma obchodující s luxusními vozy BMW se pak začala rozrůstat natolik, že Miloš Vránek pověsil lékařský plášť na hřebík a začal se plně věnovat byznysu. Vedle toho objevil i svět kvalitních vín a vznikla z toho jedinečná symbióza i originální životní styl.
Když jste se na střední škole rozhodoval kam dál, bylo to mezi medicínou a zahraničním obchodem. Nakonec jste si vybral medicínu. Proč jste dal přednost právě jí?
Obchod a obchodování mne odjakživa bavily a už jako malý kluk jsem si přivydělával prodejem plakátů z tehdy u nás nedostupného Bravíčka. Na základní škole jsem navštěvoval řadu kroužků a kromě jiného i kurz první pomoci organizovaný Červeným křížem. A zřejmě tam vznikl můj první zájem o profesi lékaře. Na střední jsem pak ujistil o tom, že chci pomáhat nemocným a být dobrým doktorem.
Co na to tehdy říkal váš otec a pozdější zakladatel Renocaru Miloš Vránek starší?
Rodiče mne v mém rozhodnutí jít studovat medicínu podpořili, protože studovat zahraniční obchod v té době znamenalo neperspektivní orientaci na státy RVHP. A bolševika, toho jsme v rodině v lásce nikdy neměli. Nakonec jsem tedy vystudoval všeobecnou medicínu a atestoval z neurologie. Už na studiu jsem se věnoval medicíně celostní, akupunktuře a homeopatii. Po promoci jsem si našel místo v Břeclavi na neurologii, kde mne primář v celostní medicíně podporoval.
Kdy naopak padlo rozhodnutí pověsit lékařský plášť na věšák a plně se věnovat autům a společnosti Renocar? Co bylo onou poslední pomyslnou kapkou?
Můj „přerod“ v obchodníka nebyl překotný, ale postupný. Psal se rok 1999, kdy jsem tátovi navrhl, že mu pomohu s vedením prodejního týmu, neboť sám na vše nestačil. Na půl úvazek jsem se dál věnoval medicíně. Během dvou let jsem ale pochopil, že člověk na dvou židlích sedět nemůže a tak jsem se rozhodl, že vypomohu rodinnému podnikání táty a bratra. Nastoupil jsem na pozici vedoucího prodeje a měl po svém boku asistentku a pět obchodníků. Tehdy jsme prodávali kolem stovky bavoráků ročně. Poté co jsme v roce 2005 otevřeli naši pražskou pobočku a zdvojnásobili počet zaměstnanců jsem se posunul na pozici obchodního a marketingového manažera. Před pěti lety, kdy už jsme prodávali asi 1 500 vozů ročně, jsme se s bratrem provozního vedení zřekli abychom se věnovali strategickému rozvoji rodinného podnikání z pozice vrcholného managementu, představenstva.
Jak moc se za tuto dobu změnil vkus a vztah Čechů ke krásným, rychlým a taky drahým autům?
V porevoluční době toužil každý motoristický fanoušek po sportovním autě a značka BMW takovou vždy byla. Postupně ale výrazně vrostl počet modelů BMW a značka se změnila ve značku sportovně luxusní. Před třiceti lety jezdili v bavoráku hlavně fanoušci a mnozí ostatní si raději vybrali vůz střední kategorie, který tolik neprovokoval sousedy a obchodní partnery. Asi před deseti, patnácti lety lidé tento ostych z „luxusu a německé kvality“ ztratili. Dnes jsem rád za to, jací zákazníci naše autosalony navštěvují. Jsou to cílevědomí, pracovití a vzdělaní lidé, se kterými je radost diskutovat u kávy a nebo skleničky dobrého vína.
Na stránkách společnosti máte slogan „Radost z jízdy máme skladem“. Jakou radost prožíváte vy, když řídíte? Jak si lze jízdu užít a užívat?
Máte pravdu, řídím opravdu rád. Snad nejvíce si užívám jízdu v roadsteru BMW Z8. Jsem požitkář. Moc rád se kochám okolní krajinou, západy slunce, malebnými vesničkami v Evropě. Vždy si raději zvolím cestu po okresce přes vesnice a městečka než rychlejší variantu po dálnici. No a nejlíp si užijete jízdu sešlápnutím plynu při výjezdu ze zatáčky…
Kolik kilometrů ročně ujedete a kam nejraději jezdíte?
Jako cíl svých cest nejčastěji volím Itálii, na které mne baví nejen skvělá vína a gastronomie, ale i jejich jazyk a bohatá historie. Při těchto rodinných výletech nejčastěji sahám po klíčcích X7, i proto, že do jeho kufru se vejde dobrých čtyřicet kartonů vína. Díky těmto častým cestám do Itálie najedu kolem třiceti, čtyřiceti tisíc kilometrů.
Co všechno vaše společnost svým zákazníkům nabízí a kde mohou její pobočky najít?
Na našich pěti pobočkách Renocaru v Praze a Brně najdou zákazníci vše co může motorista potřebovat – rychloservis, pneuservis, klempírnu, lakovnu, pojišťovací a finanční služby, ale hlavně příjemné a profesionální kolegy. Kromě aut a motocyklů BMW k nám nerozlučně patří i značka MINI. Nedávno jsme získali certifikaci jako BMW Classic Servis, což vnímáme něco jako uznání naší restaurátorské práce. No a na naší pobočce v Brně -Slatině najdete i skvělé Bistro Hawránek. A v neposlední řadě v jedné z hal brněnského Renocaru najdete naše muzeum značky BMW.
Právě váš otec je sběratel starých bavoráků a založil v Brně Muzeum historických vozů BMW. Jaký vy máte vztah k těmto starým vozům? Budete jednou pokračovat v této tradici?
Sběratelskou vášní jsem byl infikován před patnácti lety i já, vždyť vlastním skoro polovinu naší sbírky. Asi před dvěma lety se přidal i bratr Pavel. Auta baví i naše syny Marka a Martina a dokonce i moji ještě ani ne tříletou dceru Elišku.
Vaše životní cesta od medicíny zdaleka neskončila u automobilů a už dvě dekády se točí i kolem vína. Prozraďte nám více o této vaší vášni v podobě značky Wine Passion.
Za můj kladný vztah k vínu může nejspíše moje angažmá v břeclavské nemocnici, kde mne vděční pacienti naučili vínu porozumět. Často jsem organizoval pro kamarády setkání s moravskými vinaři. Při svých cestách do Itálie jsem poznal několik skvělých vinařů.
Původní brněnský autosalon Renocar jste přetvořil na degustační salon. Co všechno v něm nabízíte a jaké další služby spojené s vínem mohou vaši klienti od váš využít?
Lehce bych vás poopravil. Z původního salonu vznikl „rodinný“ sklad vína čítající několik desítek tisíc lahví. A v našem BMW muzeu pořádám pravidelné degustace italských vinařství. Zván je každý, kdo se zaregistruje na webu winepassion.cz. Asi před měsícem k nám přijelo na společnou galadegustaci třináct vinařů z celé Itálie. Degustace měla obrovský úspěch. A tak si ji na první jarní den roku 2024 nejspíše zopakujeme.
Medicína vás bavila, máte zálibu v krásných autech a dobrém víně… jaká je vaše životní filozofie či životní krédo?
Dělat lidem radost a pomáhat. Mám vášeň k poctivě odvedenému řemeslu, ať už veteránům nebo výjimečným vínům a možnost sdílet tuto vášeň s ostatními mne dělá dobře.
Neláká vás vedle aut a vín i další komodity nebo hmotné statky jako diamanty či umění?
Předně naši sbírku historických bavoráků nevnímáme ani tak jako investici ale jako naši srdeční záležitost, která demonstruje náš vztah k poctivému řemeslu, ke značce BMW. Takže investice do diamantů s mojí filozofií nemá nic společného.
Při čem nejčastěji relaxujete?
Relaxuji každodenně na kole, na dětském hřišti s mojí dcerou a na výletech v Z8. A taky o večerech s manželkou či kamarády při dobré hudbě u láhve italského nebo moravského vína.
Máte ve svém životě nějaký sen či přání, které se ještě nepodařilo naplnit?
Občas mám potřebu více se spojit s Itálií a najít si tam pěkný butikový hotel, který bychom provozovali. A jeden takový byl takřka na dosah…
Jaké máte plány pro příští rok?
Těch plánů je celá řada. Bavme se o těch pracovních. V Praze budeme otvírat nové centrum prodeje ojetých vozidel BMW a MINI, stejně tak v provozovně v Brně České se rozšířit o prodej nových vozidel. No a pokud jde o moji vinnou vášeň, tak to bude velká výzva s ohledem na vládní balíček, který od ledna 2024 znemožní uplatnit si vína do nákladů.
